Blíží se opět ten DEN, kdy stalo, to, co se nikdy nemělo stát. Koncem dubna roku 1986 vybuchl jeden z bloků jaderné elektrárny v Černobylu. Proč si na to vůbec vzpomínám? Konečně, díky televiznímu pořadu na stanici ZOOM, jsem se dozvěděla název toho reaktoru, který tuto děsivou situaci spustil. Překvapuje vás, proč já ,naprostý laik v atomové energii, se o to zajímám?
Bydlela jsem v Brně, kterým hýbaly tiché „šeptandy“, že se v Dukovanech bude stavět atomová elektrárna dle Sovětského svazu, a pro mne atomová elektrárna byla totéž jako atomová puma z druhé světové války. To, že se Rakousko i na mezinárodní úrovni bránilo umístění jaderné elektrárny v takové blízkosti svých hranic, nám pomohlo alespoň v tom, že v Dukovanech neměl být použitý reaktor ruské výroby. Byl, nebo nebyl, nevím. Měl to být ten stejný jako v Černobylu a v jiných ruských zařízeních rozmístěných na Ukrajině. Dukovany zahájily provoz v roce 1985.
A já díky čtyřem dílům odvysílaných na stanici ZOOM jsem se konečně dozvěděla název toho reaktoru a současně doufám, že konečně i pravdu o celé události. Na základě rozhodnutí mezinárodní agentury pro jadernou energetiku byli dva inženýři, nejdůležitější osoby zodpovědné za provoz Černobylské elektrárny, zbaveni obvinění a v devadesátých letech minulého století rehabilitovány.
Na závěr bych ráda poděkovala za odvysílaný program, který také ukázal těžko uvěřitelné příběhy zaměstnanců elektrárny, kteří s vypětím všech sil se snažili zvládat neobvyklé situace v boji s děsivým živlem.