Tak jsme tam stáli,
na prahu svítání,
bylo nám sedmnáct,
vášnivé líbání.
Měsíc se loudal
a tiše nám záviděl,
však svědek němý,
dělal, že neviděl.
Polibky chutnaly,
jak lesní jahody,
i když byl prosinec,
žádná věc náhody.
Noc byla mrazivá,
touhy žár v nás,
chutnal po jahodách
v ten zimní čas.
Tak se teď ptám,
v průzračných vodách,
zda tvoje polibky, stále
chutnají po jahodách?
