Nedávno jsme se vraceli autem z rodinné oslavy. Náš nejstarší vnuk dal konečně dohromady nejbližší příbuzné, aby se všichni mohli sejít na oslavu jeho plnoletosti. Během jízdy po dálnici jsem periferně zaznamenala bilboard, na kterém stálo: „Láska se nedělí, láska se násobí.“ Žádných dalších detailů na obří fotografii jsem si nestačila všimnout, ale spojení lásky s matematikou v tak širokém kontextu mi nešlo z hlavy.
Večer jsem klikla na internet a zjistila, že jde o reklamní slogan nového pražského projektu na podporu pěstounství…
Jedna moje dlouholetá kamarádka je už téměř pětadvacet let ředitelkou nadačního fondu, který podporuje pěstounské rodiny. Neznám nikoho, kdo by tak dlouho a se stejným nasazením pracoval ve prospěch druhých. Loni byla dokonce za svůj mimořádný přínos v oblasti náhradní rodinné péče oceněna celostátním titulem Osobnost nadačního sektoru. Moc jsem jí to přála. Byla to aspoň malá satisfakce jako náplast na zklamání ve vlastní rodině…
Slogan o lásce, která se nedělí, nýbrž násobí, však nesouvisí jen s péčí o děti z dětských domovů. Letos v březnu jsme s celou rodinou z druhé větve náležitě oslavili devadesátiny mojí maminky, která si navzdory Alzheimerově nemoci dál žije klidně a bezstarostně v seniorském domově. Je tam nadmíru spokojená a cítí se tam bezpečně. Jediné, co stejně jako většina jejích vrstevníků potřebuje, je cítit lásku. Pohlazení, objetí a nekonečnou trpělivost znovu a znovu jí naslouchat. Proto si voláme každý den, střídáme se v návštěvách a vymýšlíme společné zážitky, i když se vzápětí nenávratně rozplynou. Ale každý prožitý okamžik radosti je pro ni důkazem lásky těch, kdo jí ho připraví. Takže naše sendvičová generace by měla mít dost lásky pro všechny, kým je obložena. Z jedné strany aspoň jedním z rodičů, pokud je nám to dopřáno, a z druhé vnoučaty. Občas už i pravnoučaty… A samozřejmě by v něm neměla chybět ani láska k naší drahé polovičce, jako výrazné koření v tom bohatém rodinném sendviči… Někdy příjemně sladké, jindy zas trochu štiplavé...
Díky sloganu „Láska se nedělí, láska se násobí“ jsem si však uvědomila ještě jednu jeho dimenzi. Umění odpustit, pochopit a přijmout i lásku rozvětvenou víc, než je běžné. Touha po lásce často přinutí odpustit nevěru, pochopit nadstandardní komunikaci s bývalou rodinou, anebo třeba s radostí přijmout pozvání vnuka na oslavu jeho osmnáctin k jednomu stolu i s jeho vlastní babičkou. Po šestatřiceti letech… Ostatně, vždyť právě patchworkové rodiny do dnešního světa neodmyslitelně patří. Píše se o nich v literatuře, jejich problematika se masově řeší na internetu, točí se o nich filmy i televizní seriály.
Asi je opravdu největším štěstím umět lásku nikoli dělit, ale násobit. Tolikrát, kolikrát je třeba. A kdy jindy než teď, když je máj, lásky čas. Bez ohledu na to, že Mezinárodní den rodiny je pro letošní rok už zase minulostí…
Mimořádně hezké vztahy v běhu času vám přeje a na viděnou v Roztokách se těší
HŠ
