Byl 1. červen, večerní čas
ty ses rozhodl opustit nás,
neměl jsi sílu vzdorovat osudu,
toto Ti určitě vyčítat nebudu.
V samotě stojím tu sama,
rodina se teda stará,
padesátšest roků společných,
teď marně hledám ten Tvůj smích,
Pět kluků hledá zas dědu,
s jednou fešandou v sledu.
Bolí to lásko bolí,
dlouho byli jsme svoji,
stejně jsi býval borec,
a teď je pohádky konec.
Báseň věnuji svému muži, který včera 1.června po dlouhé nemoci zemřel. Já a naše děti