Český jazyk je na metaforické obraty nesmírně bohatý. Moudrá Wiki o tomto pojmu říká:
„Metafora je jazyková a rétorická literární konstrukce, spočívající v přenášení významu na základě vnější podobnosti, tedy přenášení významu původního pojmenování na jiný předmět. Je běžnou součástí užívání jazyka, ale zvláštní význam má zejména v poezii.“
O metaforách a jejich druzích jsou na webu rozsáhlé články. I s mnohými příklady. Tak třeba:
Chodí spát se slepicemi,
Podíváme se mu na zoubek,
Myslet na zadní kolečka,
Mluviti stříbro, mlčeti zlato,
To jsou výroky všeobecně známé a používané a člověk ani nepřemýšlí o tom, že je to vlastně metafora. Já začal básnit již v útlém mládí a snažil jsem se, mnohdy neuměle, své rané básně zaplnit celou řadou nejrůznějších metafor:
Vzpomínky jsou božský Logos,
Čas, který přestal dýchat,
Vzpomínky jsou pouť na horu Montsalvage,
A něco z novější tvorby:
Rozkvetlý den je bolavý touhou,
Holé paže stromů městem spěchají,
Černá ústa noci mi šeptají příběh atd.
Ne každá taková metafora je ale vhodná k tomu, aby byla použita v básni či fejetonu a prezentována posléze veřejnosti. Náš chlapecký slovník byl, za mého mládí, plný všelijakých, nepříliš slušných metafor:
Kouká jak půl p….. z houští,
Ty jsi vůl jak lev,
Čumíš jako husa z flašky atd.
Nechci v žádném případě zde kazit íčkařům jejich dobré mravy. A tak raději v těch neslušných rčeních nebudu pokračovat. Moc rád bych však poznal některá vaše oblíbená, a třeba i neotřelá, metaforická rčení. Zkuste zapnout svou fantazii a rozšířit můj slovník, případně slovník ostatních čtenářů o mnohé zajímavé metafory.
* * *
