Několik tisíciletí lidé ve válkách podléhali těžkým zraněním, než se v 60. letech 19. století někomu podařilo vytvořit organizaci, která dodnes pomáhá i přímo na bojišti zmírňovat lidské utrpení. Oním velkým mužem byl Švýcar Henry Dunant, který inicioval založení Mezinárodního výboru pro pomoc raněným vojákům. Tento tehdy pětičlenný výbor, jehož následovníkem je dnes Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK), poprvé zasedl v Ženevě před 150 lety - 17. února 1863.
"Byla to řezničina, boj divokých zvířat, zuřivých a lačných po krvi," popisoval Dunant válečné šílenství v knize Vzpomínky na Solferino. Záznam o této bitvě z roku 1859, po níž zůstaly na bojišti tisíce mrtvých a zraněných, vydal Dunant v roce 1862 na vlastní náklady. Poté s knihou cestoval po Evropě a snažil se přesvědčit vlivné politiky i důstojníky o potřebě neutrálních sborů, jejichž členové budou pomáhat raněným vojákům.
První ženevská dohoda
V říjnu 1863 zorganizoval ženevský výbor konferenci, na níž se několik evropských zemí dohodlo na národních organizacích pro pomoc raněným, jimž budou i na bojišti pomáhat dobrovolníci, kteří budou spolu s raněnými neutrálními subjekty. Tyto zásady byly v srpnu 1864 zakotveny do první Ženevské dohody, k níž byly v letech 1906 a 1929 připojeny další dvě úmluvy. Všechny tři pak byly v roce 1949 revidovány a rozšířeny o čtvrtou.
První ženevská konvence také zakotvila symbol - červený kříž v bílém poli, který má zaručovat neutralitu takto označeným lékařům a dobrovolníkům či konvojům. Muslimské země v roce 1876 zvolily za tímž účelem červený půlměsíc v bílém poli a od roku 2007 se může na základě třetího dodatkového protokolu k Ženevským konvencím užívat pro označení dobrovolníků pomáhajícím v ozbrojených konfliktech též červený čtverec v bílém poli.
V čele Alice Masaryková
Již v 60. letech 19. století začaly v celé Evropě vznikat národní organizace Červeného kříže, mezi prvními byl takový sbor založen i v českých zemích - v září 1868 Vlastenecký pomocný spolek pro Království české, jenž byl ale součásti Rakouské společnosti ČK. Československý červený kříž (ČSČK) vznikl až v roce 1919 a jeho první předsedkyní byla do roku 1938 dcera prezidenta Alice Masaryková.
Hlavním cílem těchto organizací bylo tehdy zmírňovat lidské utrpení v dobách válek. Dnes se ale členové organizací červeného kříže či půlměsíce věnují i řadě dalších humanitárních činností, jejichž adresáty jsou nejen lidé stižení ozbrojeným konfliktem či přírodní katastrofou, ale i senioři, bezdomovci, osamělé matky, zdravotně oslabené děti či invalidé.
Z iniciativy Henryho Davisona, předsedy Amerického červeného kříže (ARC), jenž vznikl v roce 1881, se národní společnosti červeného kříže se v roce 1919 sdružily v Lize (dnes Mezinárodní federace) společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC). Tehdy už existovaly či se rodily organizace červeného kříže či půlměsíce i mimo Evropu, například v Turecku (1868), Bolívii (1880), Japonsku (od 1887), Kanadě (1896), Číně (1904), Austrálii (1914) či Indii (1920). Spolu s MVČK tvoří národní společnosti a IFRC Mezinárodní hnutí červeného kříže a červeného půlměsíce, pro nějž v současnosti pracuje na 97 milionů dobrovolníků po celém světě.
MVČK je dodnes nestátní humanitární organizací řídící se švýcarskou legislativou. Sídlí v Ženevě a zaměstnává asi 12 tisíc lidí v osmdesátce zemí. Stal se třikrát nositelem Nobelovy ceny za mír (1917, 1944 a 1963) a jeho zakladatel Dunant dostal tuto cenu v roce 1901 jako první, spolu s Frédérikem Passym. Datum Dunantova narození v roce 1828 je každoročně 8. května připomínáno jako Mezinárodní den Červeného kříže.
