Dva čeští turisté přemýšlejí, jakou řečí na ně mluví mladík, který je obsluhuje v taverně.
„To bude Ukrajinec...“
„Jako bych zaslechla česká slova. Ale vůbec mu nerozumím….“
„Taky se mi zdálo, ale není Polák?“
Zeptali se.
„Ne, pocházím odsud z ostrova, jsem Řek.“
„A jak to mluvíte?
„No přece česky! Učím se už rok, co sem začali jezdit Češi. Učím se sám, na internetu. Vy mi nerozumíte?“
Byla to krásná situace, trošku úsměvná, trošku trapná, ale krásná. Na ostrově Skyros se nyní pokouší o základy češtiny více místních obyvatel. U obchodu stojí cedule a na ní je napsáno Fava – rozpůlený hrášek. Fava jsou boby, z nichž se v Řecku připravuje lahodná kaše, jde o jedno z tradičních starých řeckých jídel. Jak vysvětlit českým turistům, co to je, pokud to neznají? Zřejmě jde o výsledek pokusu zadat si rébus do překladače. A tak teď obchodníci na ostrově Skyros nabízejí rozpůlený hrášek a čeští turisté zírají a přemýšlejí, co to má znamenat. No ale není hezké vidět takovou snahu a péči o to, abychom si porozuměli? Zvláště, když na Skyrosu zrovna není úplně běžné, že by každý mluvil anglicky jako ve většině řeckých turistických destinací. A jsme u jádra problému. Skyros není turistická destinace. Skyros je ostrov, kam jezdí především Řekové. Kousek země uprostřed moře, kam ještě turistické šílenství nedolehlo.
Dá se tam dojet lodí, létají tam linky z Athén a ze Soluně a dva charterové lety, které vozí turisty z Vídně a z Prahy. To znamená, že turistů je tam ve srovnání s jinými řeckými ostrovy málo. Neuvěřitelně málo. A místní si jich proto váží. Ale nepodlézají jim, nemění kvůli nim své zvyklosti, prostě je jen vítají ve své zemi. A nechávají na nich, jestli jí porozumí a začnou ji milovat. Nebo jestli řeknou – ten ostrov je divný, neprodává se tam zmrzlina, nejsou tam žádné atrakce, je tam šílená nuda.
Skyros patří do souostroví Sporady stejně jako známé a hojně navštěvované ostrovy Skopelos a Skiathos. Je ale poněkud izolovaný. Na jeho pobřeží si staví Řekové honosné vily, ty střídají zanedbané polorozpadlé domky s zahrádkách s typicky řeckým nepořádkem. Je tam námořní vojenská základna a vojenské letiště, proto tam má povolení přistávat jen tak málo civilních letadel. Už průjezd letištěm je zážitek. Proboha, kdybyste tam jeli a náhodou vás napadlo si ten zážitek vyfotografovat, nedělejte to. Fakt to nedělejte.
Uvidíme se ještě?
No a pak vás bude čekat cesta pustou krajinou s rozpadlými kamennými domy a zástupy koz. Autobus bude často stát, až přejdou přes cestu, až se z ní uráčí zvednout. Okolí vám bude připadat zaprášené, smutné, místy téměř nepřátelské. Milovníkům skutečného Řecka už ovšem v té době vlhnou oči a začínají vrnět blahem. Už jim dochází, že se ocitli v místě, jakých rok od roku ubývá.
Středobodem všeho, co se na ostrově děje, je Chora. Vypadá jako obrovská bradavice a přitahuje pohledy, ať jste kdekoli. Budí respekt, úžas, zvědavost. Jde o shluk domků stoupající do výšky až ke klášteru. To není městečko přizpůsobené potřebám turistů s obchody plnými laciných cetek a bary nabízejícími totéž co v každém jiném letovisku. To je Chora, typická řecká Chora, ve které žijí lidé, mají tam obchody s věcmi, které potřebují k běžnému životu, sedí před svými bílými domečky na lavičkách pod prastarými jasmíny stejně jako sedávali jejich tátové, dědové, pradědové, v malých hospůdkách popíjejí ouzo a tsipouro, usmívají se na vás a když si tam taky něco dáte, loučí se s vámi slovy: A přijdete znovu? Uvidíme se ještě?
Tedy, v případě, že trošku mluví anglicky nebo česky, což je ale vlastně jedno, protože to je místo a situace, kdy je všechno úplně jedno, nakonec si všichni nějak porozumí a často dojde i na objetí.
Na ostrově Skyros je levně. Oproti mnoha řeckým turistickým letoviskům hodně levně. Na pláži si stačí dát frappé za tři eura a lehátko i slunečník máte zdarma na celý den. Když si objednáte v taverně masové kuličky za sedm eur, číšník vás upozorní, že jde o meze, tedy předkrm, tedy, že toho bude málo. Říkáte, že v pohodě, že nemáte hlad, že chcete jen něco zakousnout k vínu. Nešťastně vrtí hlavou, znovu říká, že jen meze, odchází a po chvíli přináší hromadu karbenátků s omamnou vůní, kusy bylin, citronem, takovou hromadu, že by to byl oběd pro celou rodinu.
„Není to málo? Nechcete ještě něco?“
Vypadá to jako ráj a chcete tam rychle teď jet? Tak pozor. Skyros není pro každého.
A pěkně pěšky!
Kdo neholduje chůzi, případně má nějaké zdravotní potíže, může být zaskočen, zklamán. Vše krásné a podstatné je v Choře, ovšem cesta do ní dá zabrat. Je to prostě vysoký kopec. Autobusová doprava na ostrově nefunguje. Jezdí tam jen několik taxíků. Takže dostat se do Chory je vlastně slušný turistický výkon, pokud si člověk nepůjčí aspoň na pár dnů auto. Kdo není turista nebo nechce na dovolené řídit, musí počítat s tím, že vzdálenosti na Skyrosu jsou dost velké, vše je tam takové roztahané. Nepředstavujte si malebná romantická letoviska s promenádou lemovanou obchůdky a hospůdkami. Nic takového tam není. Na plážích Molos a Magazia pod Chorou sice jsou příjemné taverny a plážové bary, ale nic pro dámy, které si představují, že si večer vyjdou na podpatcích na vycházku.
Čím dál jste ubytovaní od Chory, tím pustější krajinu kolem sebe budete mít. V některých místech se půjčení auta jeví téměř nezbytností. Kdo si ovšem vyrazí a prozkoumá opravdu celý ostrov, může mít štěstí a narazí na divoké koně. Ano, na tomto ostrově ještě stále žijí koně volně v přírodě.
Místem, které stojí za to vidět, je přístav Linaria. Druhý středobod ostrova. Právě tam připlouvá obrovský trajekt s názvem Achilleas, který spojuje ostrov s ostatním světem. Ostrované jsou na něj pyšní, protože je jejich. Koupili si tu velkou loď, patří jim, díky němu může být ostrov zásobován. Achilleas vozí vše, od kolíčků na prádlo po auta. A pokaždé, když připlouvá, přístavem zní Straussova hudba, která byla použitá ve filmu Vesmírná Odyssea. To proto, že se podle bájí na Skyrosu skrýval Achilleas, aby nemusel jít do války, ale král Odysseus ho tam nakonec přece jen našel.
A tak sedíte v přístavu v malé taverně, vedle vás popíjí kafe vousatý pop v černém hábitu, o kousek dál čeká rodina s pánem na vozíčku, až z trajektu všichni vystoupí a vyjedou, aby se mohli nalodit a jet k lékaři na pevninu. Vedle rybáři vytahují ze svých barevných lodiček své úlovky, všichni halekají, vítají se, Achilleas je obrovský, jeho modrá barva na slunci září a hudba stále hraje.
„Je to zvláštní atmosféra, až dojemná. Místní jsou na svůj Achilleas hrdí, v podstatě přiváží vše, co tady na ostrově je,“ vysvětluje Veronika Roubalová, která na Skyrosu pracuje jako delegátka. I ona je příkladem toho, že Skyros není jen tak obyčejný ostrov. Z každého jejího slova a gesta je cítít, že si ho zamilovala, že na ni působí stejně jako na turisty, kteří jsou z něho zaskočeni, překvapeni, nejdříve rozpačití, ale pak, až se nadechnou a pochopí, kde se ocitli, věnují mu svou duši. „Neznám jiné místo, kde by byli místní lidé tak srdeční, přátelští, kde by jim tak záleželo na tom, aby se u nich turisté cítili dobře. A zároveň jsou odhodláni nenechat si svůj ostrov zničit turistickým ruchem. Skyros je výjimečné místo a já mám radost, že se už na něj někteří turisté vracejí, že pochopili, v čem je výjimečný,“ říká.
Skyros vám nenabídne zmrzlinu, skluzavky, obchody s nafukovacími matracemi a nevkusnými tričky, diskotéky, barevné drinky. Nabídne vám procházky po dlouhé pláži plné bizarních skalních útvarů a rozpadlých větrných mlýnů, večery v tavernách, ve kterých Řekové jedí, pijí, zpívají a tančí. Nabídne vám pohledy malými okýnky do domovů obyvatel Chory. Nabídne vám, abyste poznali skutečný řecký život, ne Řecko ze stránek cestovních kanceláří, z fotek na Instragramu, z oken hotelových rezortů.
Takže, nejezděte na Skyros, pokud nejste připraveni na trochu nepohodlí, na rozpůlený hrášek, prašné silnice a čekání, až přejdou kozy. Nejezděte tam, pokud si nejste jisti, že Skyrosu chcete bezvýhradně otevřít svá srdce. A vy ostatní, kteří tam svá srdce otevřete, počítejte s tím, že se budete chtít vrátit.
Scarlett Wilková pro i60
