Ale teď k samotnému městu. S prohlídkou doporučuji začít na náměstí. Je krásné. Původní měšťanské domy, muzeum (stará radnice), socha Rolanda, Kostel Všech svatých, dům Kalich s vyhlídkovou věží. Taky dvě kašny, morový sloup a Diecézní muzeum. Velmi zajímavé je další muzeum, Křišťálový dotek. To je v podstatě soukromé, založil je sklář Jan Huňát spolu se svým otcem Alexandrem. Nejsem si jistá, zda je ještě někde podobná expozice, mě osobně nadchla. Můžete si v něm prohlédnout a třeba i porovnat svoje ruce s rukou Václava Havla nebo Josefa Masopusta, ale taky Ringo Star nebo kapela KISS tam mají svůj otisk.
Pokud milujete obrazy a umění, litoměřická galerie stojí za návštěvu a určitě nezklame. Je rozdělena na několik částí a je jen na vás, které z nich dáte přednost.
Teď, v létě, přijde vhod během dne malé ochlazení. Toho si užijete v Historických sklepech. Litoměřice byly ve středověku hlavně městem obchodu. A sklepy sloužily jako sklady. Určitě vás překvapí svou velikostí. Vchod nepřehlédnete. Je u Radničního sklípku. Teď, v sezóně, tam čeká každou půlhodinu průvodce.
Další, co stojí za návštěvu, je Hrad. V současné době tam je k vidění výstava o historii vinařství a pivovarnictví. Kdo měl rád Felixe Holzmanna, toho potěší expozice, věnovaná jeho životu a tvorbě.
Pokud vás památky a výstavy unavily a máte hlad, doporučuji celkem obstojnou restauraci Budvarka v Lidické ulici a nebo Pivovarský sál. Obsluha rychlá, pivo dobré, ceny příznivé. Milujete-li jídla trošku dražší a méně obvyklá, třeba zvěřinu nebo ryby, zajděte do Dobré Bašty. Ta je na konci Dlouhé ulice, na dohled od autobusového a vlakového nádraží. Kdo upřednostňuje českou kuchyni a české pivo, měl by zajít do Biskupského pivovaru v ulici Na Valech. Restaurací tu máme víc, určitě si vyberete. Několik jich je přímo na náměstí.
Litoměřice jsou spojeny s básníkem Karlem Hynkem Máchou. Je tu světnička, kde žil i zemřel. Taky tu měl hrob, ale před druhou světovou válkou byl přestěhován do Prahy na Vyšehrad. Vybavila se mi malá perlička. Na premiéře filmu, věnovaném osobnosti básníka, to pan režisér Vláčil Litoměřičákům vyčetl. Vůbec se mu nelíbilo, že si Litoměřice "nechali básníka ukrást".
Fotografie: Pixabay
Kousek od Máchovy světničky je Biskupství a Katedrála sv. Štěpána. Pokud chcete zajít i tam, doporučuji vydat se z náměstí kolem kostela Všech svatých Jezuitskou ulicí na parkány. Tam je jedna z nejstarších budov města, gotické Dvojče. Po parkánech, kde je moc hezký výhled na katedrálu, lze pod divadlem kolem sochy K.H. dojít k Máchovým schodům, sejít do Jarošovy ulice a vystoupat k Vikárce, kde je Máchova světnička. Cestou si můžete dát kávu v Kávě s párou, což je bývalé litoměřické nádraží. Od světničky už je to kousek kolem vrat a budovy Biskupství na Dómský pahorek a ke katedrále. Cestou, po pravé straně, je modlitebna Adventistů sedmého dne. Zajímavá stavba. Vznikla za minulého režimu, adventisti si na ni sami sehnali peníze.
Jestli máte dobré boty a nejste unaveni, sejděte z Dómského pahorku po Rybářských schodech dolů, k Labi. A pokud už toho máte tak akorát, jděte na opačnou stranu a mrkněte na pravoslavný kostel sv. Václava. Pak se můžete odměnit zmrzlinou a nebo domácí limonádou v Kávovně, na křižovatce Pekařské a Jarošovy ulice. A odtud se vrátit zpět na náměstí, kolem galerie Michalskou ulicí. A nebo jít rovně, kolem Úřadu práce, směr parkoviště U hvězdárny, ulicí Krajskou. Tam je malá kašna, s chrličem. Pozůstatek kostela Sv. Michala Dominikánů. Na parkovišti je taky muzeum, taky soukromé, muzeum loutek. I to stojí za návštěvu.
Plánujete-li Litoměřice na víc dní, doporučuji navštívit "íčko". To je informační centrum na náměstí v podloubí, má otevřeno denně a milé pracovnice vám zjistí vše, co je momentálně ve městě a jeho oíkolí k vidění.
Litoměřice nejsou jen památky, ale je tu taky kemp, koupaliště, rozhledna na Mostné hoře, kino, kavárny, tenisové kurty a řeka Labe, lákající rybáře a milovníky vodních sportů. Pokud se raději jen kocháte, můžete se svést lodí Porta Bohemica. Z Ústí nad Labem až do Roudnice, v neděli přes Štětí dokonce až do Mělníka.
Jste-li aktivní a milujete kopce a výhledy, nesmíte opustit město a nevydupat na Radobýl. Cestou se můžete, tedy máte-li rádi staré hřbitovy, zastavit na tom litoměřickém. Je ze dvou částí, zajímavá je ta spodní. V jeho pravém rohu najdete i původní hrob K. H. Máchy.
Město má i jinou, nechvalně proslulou památku. Koncentrační tábor a důl Richard. Cesta k Radobýlu vede kolem bývalé cihelny. Sloužila jako spalovna. Historii Richardu ve fotografii najdete, pokud vás zajímá, rovněž na náměstí. Kolem téhle podzemní továrny se občas rozbouří dohady. I já jsem slyšela pár "mýtů". Jsou totiž dva tábory "badatelů". Osobně se přikláním ke skupině druhé a jejímu tvrzení, že se důl stal i neoficiálním skladištěm "čehosi". Až po válce, v době, kdy si vše odvezla RA. Ale dnes už je to stejně jedno. Jen se mi, zrovna tak jako onomu badateli, nelíbí, jak vchod do dolu vypadá. Přece jenom ti, co tam zahynuli, by si zasloužili malé pietní místo. Jenže...Je-li něco mimo město a kamery, láká to vandaly...Kdysi, právě u cihelny, přesněji krematoria, stálo dílo akademického malíře Jiřího Sozanského Memento mori. Nikdy na mě nic tak nepůsobilo jako tohle dílo, bylo opravdu "burcující". Jenže dík tomu, že bylo na konci města, nedopadlo dobře. Jednotlivé prvky díla mizely a nakonec bylo dílo odstraněno. Vlastně už jen jeho torzo. Mám obavy, že cokoli, připomínající oběti dolu Richard, by časem dopadlo stejně.
Vzhledem k tomu, že Litoměřice hodně pamatují, je tu opravdu spousta míst, lákajících k procházkám a odpočinku. Ať už to jsou uličky kolem katedrály a nebo Jiráskovy sady, Park V.Havla s milou kavárničkou Kaféčko nebo lesopark Ostrov. Stačí jen jít a mít oči otevřené.
Ne každý rád setrvává na jednom místě. Kdo miluje cykloturistiku, ví, že podle Labe je krásná cyklosteska, lze jet z Prahy až do Drážďan. Vede mimo jiné přes Velké Žernoseky, známou vinařskou oblast. A tam je přívoz přees Labe. Pokud ho využijete, otevře se vám další část našeho kraje. Lovosicko. S majestátním Lovošem, Opárenským údolím, Ovčínem, Borčem, Milešovkou...
Ale tady už raději skončím. Naše malá zemička je totiž nádherná, ať jedete kam jedete. A Litoměřicko je jen jeden malý dílek z té krásné mozaiky. A je jen na nás, kolik těch střípků objevíme a prozkoumáme. Tak co, přijedete?
