Nedalo se odolat a s kamarádkou jsme se domluvily, že tam pojedeme na výlet. Obě jsme v Lednici byly naposledy jako svobodná děvčata a vzdálenost od nás do Lednice není velká, pouze 120 km.
Cestu jsme plánovaly asi tak 2 týdny, čekaly jsme na vhodné počasí, kdy by nebylo chladno, nebo naopak velké horko a také aby nepršelo. Takovým dnem byl 20. srpen. Já doma vyhledala na internetu všechna vhodná spojení, která by byla možná. A tak jsme cestovaly do Břeclavi vlakem a z Břeclavi pak autobusem do Lednice. Nutno dodat, že spojení je tam hezké po celý den. Za zmínku také stojí fakt, že pokud chce člověk v Lednici toho stihnout co nejvíce, tak jeden den na všechno nestačí. A zejména pak v sezoně od jara do podzimu. Nabízí se tam spousta možností různých zážitků. A z tohoto důvodu plánujeme další návštěvu tohoto zajímavého místa někdy v září.
Po příjezdu do Lednice autobusem na náměstí jsme zámek našly okamžitě, z náměstí je to jen malý kousek a zámek nelze přehlédnout. Při příchodu k zámku jsme se trochu rozkoukaly po jeho okolí a domluvily se, co vlastně budeme v tento den chtít nejvíce. Zda zámecké prohlídkové okruhy, které se dají udělat i v době, kdy počasí pobytu venku moc nepřeje, nebo raději zvolíme procházku k Minaretu, který je vzdálen od zámku jen 1,5 km a od Minaretu si pak zvolíme plavbu lodí po řece Dyji k Janohradu a od něj pak jízdu koňským povozem zpět k zámku Lednice. Velmi lákavá je pak také nabídka ukázky lovů dravých ptáků, která probíhá v sezonu každodenně ve 12 a 14 hodin. I toto jsme plánovaly, ale jak už to bývá, člověk míní a pán Bůh mění. A protože je u zámku také krásný skleník, tak ani ten jsme nevynechaly.
A tak tímto skleníkem jsme začaly, vstupenka do něj pro seniory stojí 110 Kč. Ale za tu cenu to určitě stojí, je tam velká spousta rostlin a zejména pak palem. A vidět rozkvetlé anturie, strelície je pastva pro oči. Ve skleníku jsme strávily asi tak hodinu, aby jsme si vše pořádně prohlédly. Poté jsme se vydaly procházkou dlouhou 1,5 km k Minaretu. Míjely jsme velké vodní plochy Lednických rybníků, pozorovaly život na vodě a okolo vody, v dálce jsme viděly labutě a jiné vodní ptactvo. A vodní plocha je také přímo u Minaretu.
Nyní něco o Minaretu. Minaret je maurská stavba, která byla postavená v letech 1797-1804 a je nejstarší dochovanou rozhlednou v Česku. S výškou 60 metrů je také nejvyšší stavbou svého druhu mimo islámské země. Jde o islámský minaret a na nejvyšší místo ochozu vede 302 schodů. Z něj pak uvidíte jako na dlani Lednické rybníky, Pavlovské vrchy zvané Pálava a Bílé Karpaty. Dekorace jeho interiéru jsou v tureckém stylu. My jsme tam však nebyly, na tolik schodů jsme si už s Vlastou netroufly. U Minaretu však byl stánek s občerstvením a zmrzlinou, tak jsme si tam tu zmrzlinu na osvěžení daly. Pak jsme zamířily k nedalekému přístavišti, protože jsme se chtěly plavit k Janohradu.
U přístaviště jsme si zakoupily lodní lístek za 240 Kč k Janovu Hradu. Protože toto náš stát důchodcům nedotuje, tak důchodci zde žádnou slevu nemají. Nám to však nevadilo, plavba určitě za to stála. Trvala 45 minut, byla s výkladem zajímavostí o této cestě. Vzdálenost mezi Minaretem a Janohradem po vodě činí 4 km a tak jsme si plavbu užily. Hloubka plavební cesty je prý v průměru 2,5 metrů. Viděly jsme z lodi i letět lednáčka, ale objektivem jsem jej nenašla. Zato jsem tam místy viděla dost volavek. V jednom místě nás kapitánka upozornila na úsek, kde jsou přemnožení bobři a ve vodě jsou spadlé díky nim stromy a větší větve. Jsou však chráněni, a proto nemají přirozeného nepřítele. Ale říkala, že na své lodi slyšela, že z bobra je dobré maso (já bych jej tedy asi nepozřela), takže nějaká regulace bobrů asi probíhá. Kapitánka lodi byla velmi příjemná, usměvavá a plavalo se s ní moc dobře. Na co jsme se jí zeptaly, tak s úsměvem odpověděla. Však téměř každý ji něco přispěl do kapitánské čepice, kterou měla u kormidla - že prý na rum pro kapitánku.
Jakmile jsme všichni na palubě dopluli k cíli, což byl Janův Hrad, tak ten pohled na něj z vodní hladiny byl přímo pohádkový. Z lodi jsme všichni vystoupili, s kapitánkou se rozloučili, popřáli další příjemné plavby a zamířili k Janohradu. Já si tam zakoupila magnetky a turistické vizitky. A protože je to vinařský kraj, tak se u hradu prodával také burčák. Kamarádka si jej koupila a prý byl vynikající. Bohužel, já nemohla, já bych měla problémy :-).
Nyní něco o hradu. Je to uměle postavená zřícenina středověkého hradu z 19tého století. Nechal jej postavit v roce 1801 kníže Jan Lichtenštejnský. Sloužil jako lovecký zámeček a myslivna. Největší ulovený jelen vážil 350 kg a jeho paroží je dnes součástí lovecké a ornitologické expozice v interiéru hradu. I zde kousek od hradu je rybník a hrad se v něm shlíží. Po zelené turistické značce, která vede lesem se dojde pak k Lednickému zámku, my však zvolily s kamarádkou jízdu konským povozem.
Pokud se také chcete zavézt koňmi, tak za jízdu jsme platily 180 Kč za osobu. Nelitujeme, byla to krásná jízda. Koně šli krásnou ladnou chůzí a v jednom místě bez povelu kočího začali klusat. Když jsem se kočího ptala, jak je to možné, tak mě odpověděl, že jsou naprogramovaní a sami už ví, kdy mají zrychlit anebo zpomalit. Byli ve dvojspřeží, jejich věk je 15 a 13 let. ak trochu mě jich bylo i líto, když v tom horku, které bylo v odpoledních hodinách, vozili lidi. Kočího jsem se ptala, kolikrát takové kolečko za den udělají a bylo mě řečeno že 3-6 krát. Na cílovém stanovišti vždy dostali napít. Byli krásní a bylo vidět, že se o ně lidé opravdu starají. Byl to také skvělý zážitek. A pro nás také poslední, dravce jsme nezvládly i kvůli hladu.
A když je hlad, je dobré se najíst. Tak jsme si zašly s Vlastou na oběd a obě jsme si k němu daly bramborové knedlíky s uzeným masem a se zelím. A bylo to výborné, opravdu jsme si na obědě pochutnaly. Po obědě jsme se pak přesunuly také do cukrárny, kde jsme si daly zákusky a ledovou kávu. Naše chuťové buňky byly spokojené. Chvíli jsme poseděly, pokecaly, a vrátily se do zámecké zahrady asi tak na 2 hodinky. Zahrady jsou nádherné, krásně vysazené, plné květů a plné barev. Určitě se tam letos ještě ukážeme, chtěli bychom na prohlídkové okruhy zámku a na ukázku lovů dravců. Viděla jsem tam živého jen jednoho zástupce dravce a byl jím Orlík kejklíř z daleké subsaharské Afriky. Byl nádherný, není moc velký, ale lovit prý umí. Loví ve své domovině hlavně hady, při loveckých ukázkách v Lednici loví hady umělohmotné.
O zámku se nezmiňuji, ve vnitř jsme nebyly, takže až příště, pokud tam pojedeme. Ale i bez prohlídky zámku náš výlet stál za to. Užily jsme si to a měly jsme krásně strávený den.
