Pro vzpomínky na své prázdniny se musím ponořit do paměti před více než 60 lety, kdy jsem byla dítko školou povinné. Na prázdniny jsem se těšila asi jako každé dítě už od Vánoc.
Každým rokem jsem část prázdnin trávila u babičky v malém městě. Babička bydlela v chalupě v podhradí, do přírody byl jen kousek. Jak se prázdniny blížily, psala jsem babičce a zadávala jí pro mě důležité úkoly: měla zjistit, jestli už jsou zralé třešně na valech, kde je pole s hráškem, a jestli jsou tam hlídači, zda-li přijedou k sousedům také děti na prázdniny. S nimi jsme pak na ty třešně a lusky chodily společně. Přidávaly se k nám i místní děti a společně jsme si hrály na četníky a na zloděje. V tomto případě vedly místní, byly vždy zloději, protože znaly lépe terén, kam se schovat a my, četníci, je nemohly najít. S hokami jsme si chodily hrát do skály, kde jsme si našly místečko "na kychyňku", tam jsme vařily.
Když jsme už byli starší, chodili jsme se společně koupat k velkému rybníku Strašíku. Ten byl opravdu velký, ve svých asi 11 letech jsem se mamince v dopise pochlubila, že ho umím přeplavat tam i zpět a maminka v dopise vyhubovala v dopise nejen mně, ale i tetě (její sestře), že na mne nedává pozor, že jsem se mohla utopit. Měla docela pravdu, ale já byla na svůj čin hrdá.
V druhé části prázdnin jsme jezdila na pionýrský tábor, který pořádal každoročně podnik, kde pracoval tatínek. Byl třítýdenní a podnik pobyt z větší části financoval sám, rodiče připláceli jen pár korun. Tábor bylo stanový a na tehdejší dobu dobře vybavený. Stany měly dřevěnou podsadu s podlážkou, v každém byly dvě dřevěné postele s nafukovací matrací a spací pytel z teplé deky na zip, což byla v 50.letech novinka. V táboře byla velká stanová kuchyně a velký stan s různými hrami pro případ deštivého počasí. Jídelna byla venku, za deště nám nosili vedoucí jídlo do stanu.
Vzpomínám si, že jsme se na to docela těšili, bylo to málokdy. Děti byly rozděleny podle věku do oddílů, které měly vždy vedoucího a vlastní program. Ráno byl budíček, pak nástup, kde nám hlavní vedoucí řekl, co se bude dělat, kam pojedeme na výlet ap. Pak hurá na snídani. Měly jsme v táboře k dispozoci autobus, s kterým jsme na ty výlety jezdily po hradech a zámcích v okolí, kterých je na jižní Moravě dost. Náš tábor byl postaven na Vranovské přehradě v Bítovské zátoce. Dívali jsme se přes vodu na zajímavý a pro nás trochu strašidelný hrad Cornštejn. Tábor byl pro děti od 7 do 14 let. Byla jsem tam opakovaně. Měli jsme tam už své kamarády, na které jsme se už dopředu těšili. Opravdu jsme si tam užívali krásné prazdniny.
