Volné pokračování příběhů o Martě a její rodině.
I když se na první pohled zdálo, že jsou oba v pohodě, Marta na nezvykle motivovanou výměnu názorů po Petrově fotografickém víkendu nezapomněla. Byla ráda, že si to brzy spolu vyříkali a vzájemně vysvětlili. A nakonec se docela rychle usmířili. Zpočátku byla odhodlána věřit Petrově verzi do puntíku. Vážila si toho, že Petr nemlžil a přiznal se. Bylo to velmi trapné a nepříjemné. Pro oba. Z její strany v tom hrála utajenou roli i skutečnost, že ona se mu se svou lázeňskou nevěrou nesvěřila. Naopak, snažila se ji zasunout ve svém vědomí někam hodně hluboko, nejlépe zakopat hluboko pod zem. A doufala, že si sama někdy tento přešlap odpustí.
Začala znovu pravidelně docházet do firmy v domluvené dny. Snažila se být co nejlépe připravená a dělat přesně to, co od ní Petr a ostatní očekávali. Jednala s úřady, komunikovala s bankou, sledovala a vyhodnocovala peněžní toky ve firmě, zvažovala a následně vyhodnocovala nákladné investice. A hlavně se snažila dělat včas rozhodnutí, která zůstávala na ní jako na majitelce firmy. Často jí to lákalo sklouznout do firemní operativy, být v kontaktu se zaměstnanci, protože to v ní vyvolávalo mnohem příjemnější pocity, než zodpovědné vrcholné rozhodování. Ale většinou si rychle uvědomila, kde je její místo. Důležité je, aby firma dobře fungovala a udržela si své místo na trhu. Při řešení firemních záležitostí se svým mužem komunikovala mnohem lépe, než kdy předtím. Petr jí během dní, kdy ve firmě nebyla, postupoval důležité informace do mailu. Některé i s řadou vlastních poznámek nebo dokonce možných způsobů řešení. To jí práci hodně usnadňovalo a hlavně šetřilo čas. Oceňovala to. Musela si přiznat, že Petr začíná mít o firmě mnohem lepší přehled, než ona.
Doma však komunikace s Petrem nebyla zdaleka ideální. Jakoby se něco dosud fungujícího tak trochu porouchalo. Petr sice reagoval na Martiny dotazy, ale velmi stroze a účelově. Sám s ničím nepřišel, nic nenavrhoval, neprosazoval, nezačínal. Jakoby mechanicky vykonával, co je potřeba. Občas si pohrál s vnoučaty, ale ani u toho dlouho nevydržel. Martě se to zdálo divné, tak se sem tam zeptala, zda mu něco je. Někdy to popřel, sem tam se vymluvil na únavu. Pravda, chodil na něj nezvykle brzy spát, občas usnul i dřív, než se Marta dostala do postele. Jako první ji napadlo, že prostě nemá zájem o sex a nechce se mu nic vysvětlovat.
Za této situace Marta hledala vhodný okamžik, aby spolu alespoň probrali letošní dovolenou. Vhodná chvíle však sama nenastala, a tak téma dovolené otevřela po jedné společné rodinné večeři na zahradě.
“Přemýšlel jsi už o letošní dovolené?” zeptala se zamyšleného Petra. Zvedl hlavu a podíval se na ni udiveně.
“Proč? Vždyť máš dovolenou pořád a navíc máš tolik svých svých aktivit!”
“Ale já se společnou dovolenou počítám. Jsou divadelní prázdniny, takže práce v divadle přes léto nebude, ani pravidelné cvičení se o prázdninách nekoná. Myslela jsem, že spolu někam pojedeme jako každý rok. A také bych se ráda na chvíli vyvlékla z toho celoročního stereotypu.” reagovala Marta plynule, protože byla na podobnou reakci připravená.
“Určitě budeš chtít pomáhat mladým, až se budou přesunovat do většího bytu. Rekonstrukce je skoro hotová, pŕedpokládám, že stěhování v červenci vypukne”.
Martu napadlo, že tím Petr účelově odvádí pozornost jinam a chce se vyhnout přímé odpovědi. Proto se znovu vrátila k původní otázce.
“Slíbila jsem jim to, ale tím spíš potřebuji vědět, jak a kdy plánujeme naši dovolenou.”
“Po loňské nepovedeném výletu do Polska nemám vůbec chuť nic plánovat. Nikam se mi nechce. Ani žádné fotografování mě neláká. Dokonce jsem už dvakrát nebyl ani ve fotoklubu.”
“Vždyť to tak strašné s tou loňskou dovolenou zase nebylo, to trochu přeháníš, ne? A letos bychom mohli jet někam sami dva.” vyslovila Marta, co si myslela.
“Myslím, že se můžeme na ty dva letní měsíce přestěhovat na chatu. Určitě si tam dobře odpočineme. Léto bude zase horké, tak si užiješ koupání na písníku a nemusíš kvůli tomu ani nikam cestovat.”
“To myslíš vážně? Dovolenou jen na chatě?” zeptala se Marta nevěřícně.
“Jo, to myslím opravdu vážně. Prostě se mi nikam nechce. Dokonce o tom ani nechci přemýšlet.” odsekl Petr a vstal. Marta zůstala sedět u stolu sama. Nemile zaskočená, rozhořčená a bezradná.
Postupně udělala ohledně dovolené ještě několik pokusů, ale Petr svůj názor nezměnil. Začátkem července společně přesídlili na chatu. V tu dobu Libor a May skutečně finišovali s úpravami nového bydlení, a tak uvítali, že je babička k dispozici a občas pomůže s hlídáním vnučky. Po dohodě ji většinou přivezli za Martou až na chatu. Chvíli společně poseděli a popovídali, co je nového, a pak odjeli. Marta vyrážela s Leou na dlouhé vycházky do lesa, kde bylo i za velkých veder docela příjemně. Ráda pozorovala výrazné tmavé oči své vnučky, které se snažily pozorně sledovat všechno, co se dělo kolem.
Když Lea usnula, Martiny myšlenky se většinou přesunuly k úvahám o tom, jak to teď vypadá v jejím původním bytě. Od doby, kdy se s mladými dohodla na výměně bytů a předala jim klíče, tam nebyla. Touhu podívat se tam v sobě silou zdravého rozumu zatím úspěšně potlačovala. Snažila si vsugerovat, že je nejlepší jim do toho nemluvit. Vždyť nevyžádané rady nemá nikdo rád. Až jednou podvečer, když si mladí přijeli Leu vyzvednout, syn ji požádal, aby jela s nimi do bytu vyřešit pár drobností. Zdálo se jí, že vstoupila do zcela jiného prostoru, než znala. I částečně vybavený byt se významně lišil od toho původního. Zaregistrovala jasný rukopis May. Ani z její milované a léty vypiplané kuchyně nezůstalo vůbec nic. Místo ní tu byla tahle lesklá, ale chladná funkční kráska. Polkla nasucho. Samozřejmě od ní nečekali, že bude něco hodnotit. Jenom potřebovali rozhodnout, co udělat se zbytky původního nábytku, který shromáždili v jedné dosud nezařízené místnosti.
Marta mlčela a snažila se nedat najevo své nepříjemné pocity. Rozum se jí snažil vsugerovat, že to je normální, když si mladí zaŕídí své bydlení podle svého vkusu. Ale stejně lítost nad odstraněním všeho původního vybavení zahnat nedokázala. Jakoby někdo umázl kus jejího života! Nakonec se rozhodla, že část vyřazeného nábytku půjde do nábytkové banky, která ve městě před dvěma roky vznikla. Snad někomu ještě dobře poslouží. Velký jídelní stůl se přesune na chatu, zbývající věci se v den stěhování převezou do malého bytu po mladých. Třeba se budou hodit, až se bude malý byt pronajímat.
Naštěstí nepříjemné myšlenky byly rychle zatlačeny do pozadí něčím příjemnějším. Ozvala se jí dcera a pozvala ji i Petra, aby s nimi strávili dva týdny v Chorvatsku. Pronajali si prý nějaký dům kousek od Makarské, klidně se tam vejdou dvě velké rodiny. Marta měla jen krátký čas na rozmyšlenou, a tak zašla za Petrem rovnou do dílny. Sice byl zrovna v pohodě, ale ani tentokrát se jí ho nepodařilo přesvědčit, aby vytáhl paty z domu. Měla pocit, že mluví s tvrdohlavým beranem, který umí říkat pouze ne! Ať si prý jede sama, když po tom tak touží! Jasně, že touží! V Chorvatsku už nebyla řadu let, teplé a většinou klidné moře ji lákalo. Nakonec ani to, že Petr odmítá jet, nebyl problém. Jiŕí bere do Chorvatska i svou maminku, takže Marta bude mít parťačku. Stačí se jen zabalit, odjezd je už v sobotu ráno.
Martinu přípravu na dovolenou zpočátku narušily drobné zmatky, pár již naplánovaných schůzek musela přesunout a jednu dokonce zrušit. Všechno se dalo nějak vyřešit. Jen ta posmutnělá výčitka kdesi uvnitř, která o sobě dávala občas vědět, neměla řešení. Marta nedokázala pochopit, jak Petr může takovou lákavou nabídku na dovolenou odmítnout. Znovu se ho odvážila zeptat, ale důrazné zavrtění hlavou ji odradilo od dalších pokusů. Nerozumněla chování svého muže, ale rozhodla se, že těšení se na pár dní v prosluněném Chorvatsku s dcerou a vnoučaty si zkazit nenechá. Pro malý cestovní kufr a pár věcí sebou se musela zastavit doma. Při té příležitosti dala řeč i s Petrovou dcerou. Snažila se jí nastínit své obavy z Petrova podivného chování. A popravdě i vysvětlit, proč odjíždí na dovolenou sama. Doufala, že by Petr mohl být během její nepřítomnosti s Lenkou v kontaktu. A ta by mohla mít příležitost zjistit, co se skrývá za změnou jeho chování. Buď jako dcera nebo jako lékařka internistka.
Dva týdny v Chorvatsku s dcerou a její rodinou byly báječné. Měli k dispozici pro sebe malý dům s třemi velkými apartmány jen pár metrů od nádherné a hlavně nepřelidněné pláže. Ve svahu nad mořem bylo ještě několik podobných objektů a jejich dočasní uživatelé se denně potkávali na pláži. Kromě místních sem zavítal málokdo, byl to takový dobře ukrytý kout a téměř pohádkový kout pobřeží. Koupání v nádherném jiskřivém zelenomodrém moři si užívali všichni, i když každý po svém. Děti téměř vodu neopouštěly, nekonečnou inspirací pro ně byly rozmanité kameny mezi šplouchajícími vlnami, ryby a další drobní mořští živočichové. Jiřina s Martou se pravidelně věnovaly kondičnímu plavání kolem pobřeží a prozkoumávaly blízké zátoky. Jiří s Ladou si zase rádi vyjeli na motorovém člunu, který patřil k jejich domu. Občas přivezli i nějaké ryby od rybářů nebo nějaké ovoce a čerstvou zeleninu z trhu. Na ostatní nákupy se však muselo jezdit autem až na Makarskou.
Vydatnou snídani pro všechny připravovala většinou Marta, protože brzy vstávala. K obědu v horkých dnech stačilo ovoce nebo nějaký jednoduchý zeleninový salát. Na večeřích si však dávali záležet. Chystali je společně, většinou na venkovním grilu, který měli k dispozici na zahradě u domu. Po večeři sedávali na terase, popíjeli místní červené víno, sledovali západ slunce a povídali si. Občas zajeli večer i na Makarskou. Děti se nemohly nabažit výborné zmrzliny a vyzkoušely si i nejrůznější dětské atrakce. Ženy měly zase potřebu nakouknout do místních obchodů s oblečením, i když to dost neúspěšně maskovaly nákupem potravin. A Jiří se pod záminkou dohledu držel většinou s dětmi. Nejpíš proto, že se uměl vcítit do jejich duše a blbnout s nimi tak, jakoby by jedním z nich. Věnoval se dost i své matce, po večerech si spolu na terase dlouze povídali. Když děti odešly spát, občas se k Jiřímu s matkou připojila i Marta. Většinou mlčela, ale pozorně naslouchala jejich rozhovorům na nejrůznější témata. Trochu jim záviděla, že umí trávit čas společně a mají si co říct. Snad i vztah Jiřího a její dcery může být tak pohodový. Pod vlivem prostředí se nakonec i Marta začínala cítit spokojeně.
Po jejím návratu domů se toho moc nezměnilo. Lenka se za celou dobu viděla se svým tátou jen jednou, když ho pozvala na večeři. A vůbec neměla čas si s ním v klidu promluvit. Po večeři prý byli všichni na zahradě u bazénu, pak dávala spát děti a mezitím táta odjel. Ale nic divného se jí na něm nezdálo. Marta si s Petrem si vyměnila pár informací o dění ve firmě, vydržel i její líčení chorvatských krás a drobných zážitků. Dokonce jí pochválil i lečo, které připravila k večeři. Chvíli spolu mlčky poseděli na terase. A pak Martě volal její bratr Bohdan. Zítra má nějaké pracovní jednání na magistrátu a pak by se rád stavil, pokud to půjde. V dobrém rozmaru ho pozvala na chatu.
A Bohdan ji velmi překvapil. Od minulého, tak trochu nešťastného setkání výrazně zhubl a vypadal mnohem lépe. Podle jeho slov se i lépe cítil. A hlavně by chtěl udělat změny ve svém životě. Pomohla mu významně jejich nevlastní sestra Hana. Podporovala ho při dodržování diabetické diety, přinutila ho ke změně šatníku a pomohla mu se postupně vyrovnávat se s realitou. Pak dostal tady z magistrátu města nabídku na zajímavou práci. Mohl by tam uplatnit svoje dosavadní zkušenosti a měl by podstatně víc peněz. Samozřejmě by se musel naučit i nové věci, ale toho se nebojí. Dnes se tam byl představit a má pár dní na rozmyšlenou. Má chuť tu novou práci přijmout, byl by to dobrý základ pro nový restart jeho života. Ale musel by s tím současně vyřešit své bydlení. Provizorní ubytování u dcery mu stejně nevyhovuje a navíc denní dojíždění do práce by se mu ani nevyplatilo. Potřeboval by poradit, jak sehnat přiměřený pronájem tady ve městě. Alespoň na dobu, než se vyřeší majetkové záležitosti po rozvodu s jeho ex.
Marta byla pozitivní změnou svého bratra hodně nadšená. A dávala mu to i znát. Jeho snahu udělat za minulostí tlustou čáru jednoznačně podporovala. Napadlo jí, že by mohl třeba bydlet v tom malém bytě, který získala výměnou od syna za svůj původní byt. I když by neměl práci hned za rohem. Domluvila se s Liborem a mohli se tam zajet hned podívat. Ukázalo se, že by takové bydlení Bohdanovi vyhovovalo, dokonce by rád využil i Martin původní nábytek, o který mladí neměli zájem. Dohodli se a řadu věcí to jen urychlilo. Libor s May slíbili, že definitivně uvolní malý byt do poloviny srpna, aby si mohl Bohdan do konce prázdnit byt trochu zařídit a od září nastoupit na nové místo.
K večeru se vrátila na chatu a připadalo jí samozřejmé, že si popovídá o tom, co dnes zažila i se svým mužem. Zarazil ji po prvních dvou větách. Nezajímalo ho to. Šel spát. Marta zůstala sedět na verandě sama. Slaboučká naděje, že se časem něco změní k lepšímu, se zase rozplynula.
