Princezna Krasomila a král Miroslav se během natáčení zamilovali i nefilmově. Problém byl v tom, že jak Alena Vránová, tak charismatický milovník omáček a žen Vladimír Ráž už měli manželské vztahy. Přesto se vrhli do vztahu po italsky. Vydržel 20 let. Vladimír se po rozvodu opět oženil, Alena se vdala už jen za divadlo. Pohádka měla být původně barevná, plná kouzel, to ale mocipáni zakázali a zůstala jen zpívající květina. Text napsal František Hrubín. Prostor dostala také improvizace. Třeba když Krasomila na Hluboké zalévala květiny z papíru. V roli krále exceloval Stanislav Neumann. Pokračování měla mít pohádka ve filmu Pyšná princezna královnou, ale hlavní protagonisté to odmítli.
Pozor jed! Tak pohádku glosoval deník Práce v roce 1959. Prý je pro děti škodlivější než zkažená čokoláda. Josef Zíma a Marie Kysilková se oslovovali Pepíčku a Nanynko, ale milostná poutá je nevázala. V době natáčení byla Marie těhotná s Petrem Haničincem a Zímovi se narodila dcera Zuzana. Při natáčení oba trápila přehnaná práce maskérů. Blondýnka Marie musela snášet stejnou paruka a Josef zase špatně vycházel s punčocháči. V příběhu princezny Lady a prince Radovana opět zazářil Stanislav Neumann v roli kuchaře. Život Zímy byl poznamenám autonehodou s úmrtím, na kterém nesl vinu a maniodeprese jeho ženy, která vyskočila z okna. Pád však přežila. Marie Kysilková přišla k roli náhodou za nemocnou kolegyni. Její honorář byl na tu dobu astronomických 240 korun za natáčecí den. Po dalších dvou pokusech se už k herecké profesi nevrátila. Nepovedla se ji dvě manželství, ale těšila se ze svých vnoučat. Dlouho pracovala jako vrátná na strahovských kolejích.
Když se Horníčka ptali, jak mohl hrát roli sličného prince, odpověděl, proč ne, když Kopecký hrál chytrého. Princeznu Marušku hrála Milena Dvorská v šestnácti letech. Měla vycpané šaty, protože ještě nevládla ženskými vnady. První byl i její polibek. Stále se musel přetáčet a Vladimír Ráž si postesknul, že líbá jako poleno. Kdo jiný to mohl posoudit lépe. Roli rybáře hrál tehdy se zlomenou rukou. Ve své jediné barevné roli vedle Wericha naposled pookřál tehdy už zlomený Vlasta Burian. Já že jsem tajtrdlík? Jednak nevím co to je a jednak mě to uráží... V roce 1991 bylo domovské divadlo Mileny Dvorské zrušeno a pracovala v dopisovém oddělení presidenta republiky. Bývalé pracovní tempo a vytížení poznamenalo její mateřský vztah s dcerou Lucií, která ji zavrhla. Před koncem života v roce 2009 ji navštívila vnučka Julinka, která se jako jediná z osmi dětí vzepřela sektářské autoritě otce a odjela za babičkou.
Že jsem neuvedl názvy pohádek? Každý je přece poznal. Z knížky Zuzany Pšenicové (Ne)pohádkové osudy českých princů a princezen, bych mohl čerpat dál, ale aby postihla všechny příběhy, muselo by dílo být několikasvazkové. O pohádky nouzí netrpíme a každý má ještě tu svoji. Pro mě Hrátky s čertem s pekelným mariášem a opět neodolatelným Neumannem v roli opelichaného čerta a také pohádka S čerty nejsou žerty s Luciferem Heřmánkem a Dorotou Máchalovou. Snad proto, že pekelné scény se odehrávají v jeskyních, kde se dnes projíždí motorkáři. Možná se shodneme, že pohádky natočené kdekoliv jinde nám nepřipadají tak pohádkové, jako ty naše.
V pohádce nakonec všechno dobře dopadne. Proto nás baví bez rozdílu věku a říkáme si, jo kdyby tomu tak bylo i v reálném životě, Příběhy hlavních filmových hrdinů jsou ale stejně lidské, jako nás diváků.
S využitím zdroje: Zuzana Pšenicová - (Ne)pohádkové osudy českých princů a princezen
