Výlet na Jenštejn

Na Jenštejn jsem se vypravila poprvé před několika lety. To se ale jeho věž ukrývala pod lešením, proto jsem nedošla až k němu. Letos jsem ho konečně spatřila zblízka a zevnitř.

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1341. Hrad je cenným dokladem české gotické architektury z období druhé poloviny 14. století, který patří mezi typické produkty stavební huti Václava IV. Od roku 1966 je hrad chráněn jako kulturní památka. V roce 1977 byl zpřístupněn veřejnosti.

Již z dálky je vidět, že Jenštejn nestojí vysoko. Přesto jsem byla překvapena, že se ke hradu schází, namísto aby se k němu stoupalo.

Před hradem mě zaujala kovová lavička, věnovaná místnímu kronikáři Václavu Kovandovi a jeho ženě Bohuslavě.

Pod hradem jsem se zastavila a pohlédla nahoru na věž. Pomyslela jsem na svoji bederní páteř, která mě letos hodně potrápila, a na chvilku jsem zaváhala, mám-li se vydat nahoru. A řekla jsem si, že se přece neotočím a nepůjdu zpátky. Vyšla jsem ke hradu a zeptala se paní v kase, kolik schodů na věž vede. Odpověděla mi, že odsud 125. No, to je dost.

Mohutná válcová, 22 metrů vysoká věž, je dominantou hradu. Ve spodní části jsou schody dřevěné. Kamenné schodiště je úzké, točité, končí zdí. Na vrchol věže vede poblíž instalovaný dřevěný žebřík. Z věže se otevírá výhled daleko do okolí.

Na věži jsou u vstupu umístěny tři erby majitelů vytesané z pískovce. Ve věži je umístěna stálá expozice z dějin hradu, v hradním domku stálá výstava archeologie v Jenštejně a okolí. Ve druhém podlaží věže je dochována soukromá kaple Jana z Jenštejna. Nad kaplí se nachází malá expozice archeologických nálezů. Ve spodní části věže jsou sklepní prostory, které zřejmě sloužily jako spíže a komory. Na nádvoří jsou zachovány zbytky obvodových stěn bývalého paláce.

Hrad Jenštejn založil Jenec z rodu Janoviců, bohatý dvorní sudí na dvoře Jana Lucemburského, který kolem roku 1330 putoval mělkým údolím poměrně vodnatého potoka. Díky úrodné půdě se rozhodl vystavět na nevysokém skalnatém ostrohu nevelkou, ale pevnou tvrz. Z jižní strany byla chráněna rybníkem, z ostatních stran vodním příkopem vytesaným ve skále.

Jenec pojmenoval tvrz po sobě – Jencestein (Jencův kámen). Později se nazýval Jenštýn; od roku 1923 nese název Jenštejn. Stejné jméno dostala i ves, která kolem tvrze vznikla.

V roce 1368 odkoupil tvrz strážce pečeti a pokladu Karla IV., člen rodu pánů z Vlašimi Pavel. Začal užívat titul Pavel z Jenštejna. Historicky známější postavou byl Pavlův syn Jan z Jenštejna, který se stal třetím pražským arcibiskupem. Byl to významný vzdělanec; potřeboval z Jenštejna vybudovat dostatečně reprezentativní sídlo. Přestavba tvrze na hrad odrážela význam a společenskou prestiž svého majitele. Osud Jana z Jenštejna – vzestup a pozdější pád – je úzce spjat s králem Václavem IV. Zemřel v chudobě a v nemilosti krále v roce 1400 v Římě.