Za bezmála třicet let, kdy jezdíme do Děčína na pravidelné návštěvy k rodině naší dcery, jsme měli možnost poznat hezké okolí tohoto severočeského města, obklopeného ze všech stran hustými lesy. Obzvláště krajina v délce několika desítek kilometrů podél obou břehů řeky Labe je nezapomenutelná.
Tentokrát jsme se rozhodli, že si uděláme čtyřdenní podzimní výlet, a vzali jsme s sebou naše tři holešovské vnuky, kteří měli zrovna prázdniny. První a poslední den jsme ale strávili v různých vlacích. Ono ujet 400 km je docela fuška, když se pořád něco opravuje a modernizuje. Navíc, když v pátek odpoledne dojde na hlavní trati k tragické události, spojené s vyhasnutím lidského života. Přeplněné vlaky mířící do Prahy nabraly docela velké zpoždění, a těm, kteří pokračovali dál, ujely navazující spoje. My jsme se do Děčína dopravili až okolo 21. hodiny večerní.
V sobotu jsme se vzpamatovávali z dramatické cesty, a proto jsme si udělali jen procházku po okolí sídliště v Březinách, postaveného nad Děčínem uprostřed lesů. Kluci zase využili svého bratrance, ostříleného fotbalového brankáře, a na místním hřišti vyzkoušeli jeho dovednosti a své zkušenosti z útoku.
V neděli nás dcera a zeť pozvali na odpolední výšlap na kopec Velký Chlum, na kterém se tyčí stejnojmenná rozhledna. Vyrazili jsme docela pozdě v 15 hodin odpoledne. Nějak dlouho jsme se formovali, a neuvědomili jsme si, že se změnil čas, a že se bude brzy stmívat. První část cesty vedla po klikaté asfaltové cestě uprostřed lesa. Sem tam byly podél cesty obytné domy, chalupy a chaty. Potom jsme míjeli starý německý hřbitov, zemědělskou usedlost a rekreační objekt Chlumík, kde stálo v tomto ročním období, k našemu překvapení, docela hodně aut. Potom už jsme po červené značce vystoupali nahoru k rozhledně.
Pod rozhlednou bylo docela živo. Potkávali jsme skupinky turistů, kteří už scházeli dolů. Okolo ohniště se pilně pracovalo na renovaci dřevěných soch. Pomalu se začínalo stmívat, tak jsme rychle vyšplhali 83 schodů nahoru na ochoz rozhledny. Rozhledy do okolní barevné krajiny byly úchvatné. Pod námi jsme viděli řeku Labe, protékající Děčínem, a za kopcem vykukoval i zámek. V dáli jsme zahlédli i rozhlednu Sokolí vrch, kterou jsme navštivili i s klukama před dvěma lety.
Věděli jsme, že zeť Vašek nese na zádech batoh plný špekáčků, kabanosu i dobrých nápojů, tak jsme se rychle přesunuli k ohništi, které nám přenechala skupinka najezených turistů. Oheň jsme nemuseli rozdělávat, přesto večer přišel hodně rychle, a než jsme zkonzumovali opečené vuřty, byla úplná tma.
Čtyřkilometrovou cestu dolů hustou tmou jistily tři čelovky a světlo z mobilů. Výšlap se nám všem moc líbil, a do tepla obýváčku jsme se dopravili v půl sedmé večer.
Ještě něco z Wikipedie o Velkém Chlumu:
Rozhledna na vrcholku Velkého Chlumu (736 m) byla postavena v letech 1928 - 1929 a otevřena v květnu 1930. Rozhlednu projektoval děčínský architekt Karl Jahnel a výsledkem byla 16 metrů vysoká kamenná věž. Po válce zájem o ni upadal, a tak začala sloužit jako vysílač. Po roce 1996 přišla změna. Rozhledna se dočkala celkové rekostrukce, a byla v červenci roku 1997 znovu zpřístupněna. K jejímu vrcholu vede 83 schodů, má dvě vyhlídkové plošiny a je celoročně volně přístupná.
