Včera jsem zde měla líbezný Mikulášský průvod.
"Kde se vzal, tu se vzal - laskavý Mikuláš u domku stál.
V ruce velkou berličku, na hlavě měl čepičku.
a z bílých vousů teplý šál ...
Z obláčků slétají hodní andílci s hvězdičkami na čele.
A co ti čertíci?
Pytel asi nechali za vrátky"
A moje myšlenky se vrací do mého dětství na Drahanské vrchovině. Vidím, jak sedíme u babičky a dědečka a ten kouzelným hlasem vypráví: "Bode svátek velkyho světca - svatyho Mikoláša. Ož se určitě někde spóšti po zlatym žebřiko z nebe."
A my malé děti jsme se tajně dívaly z okna do tmy, viděly hvězdy, měsíc a představovaly si skutečně, že se někde spouští velký zlatý žebřík. A v tuto chvíli se ozvalo klepání a do místnosti vešel Mikuláš, andělé a rozverní čerti. A my byli ihned zalezlí strachem pod postelí. Ale andělé nás laskavým hlasem zavolali a Mikuláš se zeptal, zda jsme byli hodní? Ihned jsme všichni poklekli a vroucně se pomodlili a horlivě se přiznali Mikuláši k některým špatnostem a slibovali velikou poslušnost, kázeň a to stačilo.
Byli jsme odměněni jablíčky, perníčky i ořechy. Čerti nám dali pro výstrahu ještě kousek uhlí a řepu a už řinčeli řetězi ve dveřích a odešli. A my šťastní se už dívali jen na andílky a Mikuláše.
Dědeček nám po jejich odchodu řekl: "A teď pochodijó celó dědino a zase vodendó po zlatym žebřiko zpátky do nebe..."
Včerejší mikulášský průvod toho měl určitě hodně, byl u nás i v některých školách a jistě na mnoha dalších místech. Proto už nesestupuje po zlatém žebříku z nebe, ale jezdí obyčejným autíčkem ♥ ♥ ♥
