Z jednatřiceti dnů bylo 23 šedě zatažených, 2 dny slunečné a 26. prosince padla na náš kraj inverze s mrazem a mlhou, která vypadala, jako kdyby tu zapustila kořeny a už nikdy nás nechtěla opustit. Celodenní mrazy proměnily mlhu v kouzelnou námrazu a bílo bylo všude vůkol. Tedy přesněji šedobílo, světlo, které by omrzlinky prozářilo, prostě chybělo. Takto mlhavě jsme se pohybovali celých šest dnů až do silvestra.
Po silvestrovské noci jsme se probudili do nového roku. Ranní pohled z okna sice byl stejný jako včera, jako kouzlem se však náhle rozhrnula šedivá opona a vstoupili jsme na jeviště plné světla. Pohled na krmítko za oknem se sýkorkami, odnášejícími si semínka slunečnice na větve bříz, obalené námrazou, byl hned hezčí. Jak na Nový rok, tak po celý rok? Neváhala jsem ani chvilku, strčila foťák do kapsy a hurá ven.
Než jsem došla podle Labe pár stovek metrů od mostu ke zdymadlům, obloha potemněla. Zklamaně jsem se vydala domů. Zastavila jsem se v kostele, kde právě skončila bohoslužba a díky domu byl otevřený. Cestou domů přes park Josefa Hory se mraky jako zázrakem znovu protrhaly a já si užila kouzelnou novoroční chvilku.
Pojďte se se se mnou projít novoročním dopolednem a podívat se na obrázky z našeho města, které jsem stačila během těch několika chvil ulovit. Vím, že z nich budu muset nějakou dobu čerpat. V poledne se rtuť teploměru přehoupla přes nulu, během chvíle bylo 5 stupňů a jiskřivá bílá nádhera se proměnila ze skupenství pevného na tekuté a vrátil se nám náš bohužel obvyklý šedý čas. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, prší a předpověď počasí kam až dosáhne, žádné dobré světlo neslibuje.