Budeme se držet za ruce, vzpomínat na mládí, a já přestanu vymýšlet pořád nějaké akce. Copak to ale jde?
Hned po Novém roce přišli naši tři vnuci s nápadem, že by nebylo od věci zajet si zase na pár dní o jarních prázdninách do toho prima hotelu s tím parádním bazénem. Nedokážeme je zklamat, pobyt v hotelu Tanečnica na Pustevnách už je objednaný.
Tak jsem brouzdala zase na našem íčku. Přece si nemůžeme nechat ujít tu zajímavou akci, výstavu Czech Press Photo 2024 v Národním muzeu, na kterou nás zve kamarádka Vlasta. Už se moc těšíme.
Tento týden volala dcera z Děčína, co prý si přejeme k narozeninám, které máme oba začátkem roku. Tak jsem jí odvětila, že nic nepotřebujeme, že všechno máme. Potom mi něco ťuklo na mozek, a řekla jsem jí, že takové lodní lístky na plavbu po Labi z Děčína do Drážďan by nebyly marné. Termín ji ale upřesním, až budeme vědět, kdy a kde se setkáme na pravidelném pobytu, který pořádá naše milované Íčko. Navíc koncem května jsme se přihlásili na zájezd s jedním turisťákem na Domažlicko a na týdenní dovolenou s druhou turistickou partou, v Železných horách začátkem prázdnin, už jsme poslali zálohu.
Včera na mě na PC vyskočil mail - pozvánka od našeho holešovského TyMy na srpnový pobyt v Chorvatsku u moře v Igrane pro rodiče s dětmi nebo prarodiče s vnoučaty. To ještě zatím necháme otevřené. I když kluci už jsou natěšení.
Každoroční zářijovou návštěvu Slovenska, tentokrát turistiku v okolí Nitry, tak tu bychom moc rádi absolvovali. Září je ale ještě hodně daleko.
Tak vidíte, copak to jde odmítnout? Ty lákavé nabídky.
Proto jsem rozhodla, že musíme být ještě zdraví. Chodíme plavat do našeho hezky opraveného sportovního centra, a já denně cvičím jógu na židli. Mirek, ten má ještě z čeho čerpat, celý život lozil po horách.
Hádejte, co jsem si objednala k narozeninám? Budu je brzy mít, takové hezké, dvě šťastné sedmičky. Novou benzínovou sekačku na trávu od Mountfieldu s pojezdem. K mým oblíbeným činnostem patřilo totiž i sekání trávy. Máme u syna velkou zahradu. Polovinu prodal vloni svojí sestře, a nakoupil zboží do obchodu. Tu zahradu sekám sice ráda, ale stejně musím. Mirek má alergii na trávu, zeť nemá čas a syn tvrdí, že po sekání trávy nemají boučci a motýli co sosat. Na podzim jsem prohlásila, ať se mnou už nepočítají. Ještě navíc mají připomínky, že jim ničím svým zacházením ty jejich sekačky. Že jsem urvala kryt, ztratila pružinu a krytku. Teď budu mít novou jenom pro sebe. V rámci tréninku na nabitý letošní program, udělám ještě vyjímku, a budu sekat.