Že jste na rajských ostrovech někdy trávili dovolenou, moc se vám tam líbilo a v současném mrazivém počasí sníte o návratu mezi palmy?Vězte, že nejste sami. A právě na očekávaném zájmu exotiky chtivých turistů postavil svůj úspěšný byznys už před desítkami let také krajan Bohuslav Jan Horáček.
Pan Douša také zažil všemožná dobrodružství, ale jistě dovolí, když tento text se bude věnovat výhradně jeho někdejšímu mentorovi a zaměstnavateli Horáčkovi. Navíc, on sám už o svém životě íčkařům pochlubil před pár lety: Život je takový, jaký si ho uděláme, říká devětasedmdesátiletý dobrodruh Bohuslav Douša | i60.cz. Každopádně bych tímto rád vyzval i další fanoušky této pravidelné rubriky, aby mne neváhali zásobovat tipy a kontakty na zajímavé Čechy v cizině, popřípadě ty, kteří část života v zahraničí prožili, ale už se vrátili. Zkusil bych jejich příběhy rovněž zpracoval formou článku.
Bohuslav Jan Horáček (1924-2002) se narodil v Radvánovicích u Turnova a region okolo Českého ráje hrál v jeho životě i významnou roli. Jeho rodiče zde měli malé hospodářství a zároveň přivedli na svět osm potomků. On byl vůbec nejmladší. V mládí prokázal talent na sporty a patřil k nejlepším studentům. Na turnovské obchodní škole ho bavily hlavně cizí jazyky. V roce 1943 úspěšně odmaturoval, ale záhy byl nuceně nasazený v Liberci. Utekl a musel se ukrývat. Na konci války se však přidal k partyzánskému oddílu. V již osvobozeném Československu získal na vysoké škole obchodní inženýrský titul, ale když začalo v únoru 1948 přituhovat, zapojil se do letákové kampaně proti KSČ a zúčastnil se průvodu studentů na Pražský hrad k chřadnoucímu prezidentu Benešovi, čímž na sebe upoutal nežádoucí pozornost. Došlo mu, že pod vládou dělnické třídy jej nečeká nic dobrého. V květnu 1949 proto emigroval do Německa, aby zde v uprchlických táborech začal obchodovat se vším možným. Objevil v sobě nesporný podnikatelský talent, a dokonce se ještě několikrát vrátil v utajení skrz železnou oponu do Československa, aby od šperkařů a sklářů v Jablonci získal drahé kameny, které pak mohl prodat se značným ziskem na Západě. Usadil se ve Stuttgartu, který byl stále zničený z války a panoval fatální nedostatek bytů. Horáček měl ovšem štěstí a našel podnájem v prostorném bytě, který obývala Ruth Becková, vdova po někdejším stuttgartském starostovi, se dvěma dětmi. Postupem času v sobě našli zalíbení a roku 1963 se konala svatba.
S pomocí Ruth se Horáček mohl naplno vrhnout do podnikání, v historickém centru města na Steinstrasse si otevřel zlatnictví a hodinářství, které výborně prosperovalo a objem zakázek se rok od roku násobil. Hledal proto různé lukrativní investiční možnosti. Cestoval po mnoha zemích Evropy, ale vysněný projekt ne a ne přijít. Až zasáhla náhoda. Při oblíbeném lyžování Horáček utrpěl úraz Achillových šlach. Lékaři mu k rehabilitaci doporučili teplé kraje se suchým podnebím. Na mapě si vybral Kanárské ostrovy, které však v 60. letech měly hodně daleko k současné podobě, ostatně jako celé Španělsko, k němuž náležely. Zaostalé zemi pevnou rukou vládl diktátor Francisco Franco a souostroví, nacházející se ve vodách Atlantiku jen kousek od pobřeží Maroka, se od 19. století příliš nezměnilo a obyvatelstvo se živilo zemědělstvím. Situace se však měnila, protože velké stavební firmy sem začaly obracet pozornost. I Horáček pochopil úžasný potenciál a ze třinácti ostrovů se rozhodl pro Gran Canarii, kde se nacházela velká vojenská základna i administrativní středisko Las Palmas. Zakoupil zarostlé pozemky na jižním pobřeží u městečka Maspalomas, nedaleko písečných dun, které se brzy stanou vyhledávanou turistickou atrakcí. Strategicky vyčkával na lepší podmínky a vyřizoval potřebná povolení, až konečně počátkem 70. let začal stavěl první hotel Katrina. Následovala Isabela, Mercedes, Dolores 1, Dolores 2 a Maria Dolores zhruba o desetiletí později. Jednalo se o menší ubytovací zařízení, blízko proslulé pláže Playa del Inglés, s útulnými zahradami plnými květin. Zkrátka typ rodinných hotýlků, kam se návštěvníci rádi vraceli a preferovali je před neosobními obřími komplexy.
Turistický leták s Horáčkovými hotely na Gran Canarii
Horáček měl vše dokonale promyšleno. Vyžadoval, aby se v hotelech připravovala ta nejlepší vídeňská káva, měl vlastního cukráře, který připravoval poctivé čerstvé zákusky, nemohly chybět ani ryby, tropické ovoce a prvotřídní servis, který mimo jiné zajišťoval i manažer pan Douša. Z kohoutku zprvu tekla jen odsolovaná nepitná voda, do hotelů se proto dovážela cisternou z horských pramenů v srdci sopečného ostrova. Převážně německy hovořící klientelu do Horáčkových hotelů dopravovala cestovní kancelář Hetzel, později založil i svou vlastní. Sezóna pro evropské návštěvníky trvala zpravidla od poloviny září do dubna a v hotelech bylo zpravidla plno. Bohuslav Horáček se tak stal zřejmě prvním velmi úspěšných českým hoteliérem v těchto krajích.
Na stáří všechny hotely prodal a získané prostředky, v přepočtu několik miliard korun, se rozhodl věnovat na nejrůznější stavební a vzdělávací projekty. Zaměřoval přitom filantropickou pozornost převážně na svůj rodný kraj, kam s oblibou po sametové revoluci často zajížděl a kam poslal stovky milionů korun. Mohly se tak rekonstruovat kostely, sportoviště, lyžařská sjezdovka, postavit domov důchodců, sociální bydlení pro mladé rodiny, byla obnovena historická kašna s mariánským sloupem v Turnově, Horáčkova nadace podpořila talentované studenty a dalo by se dlouze pokračovat. Horáčkovy vize se rozhodně nedržely při zemi a plánoval v Českém ráji investovat až za tři miliardy korun. Přes internet hodně obchodoval na burze, což při kolísání světových trhů po útocích 11. září způsobilo, že přišel o velké množství uložených peněz. O rok později, 18. října 2002, navíc náhle zemřel n srdeční selhání, a z dalších slíbených projektů nebylo nic. Horáčkovu nadaci místo toho čekaly dlouhé soudní spory s manželkou Ruth a její rodinou v Německu. Až po jeho smrti se také ukázalo, že má v Čechách desetiletého nemanželského syna. Odchod vizionářského hoteliéra na Kanárech a výjimečného mecenáše v severních Čechách zkrátka poznamenaly četné kontroverze, avšak o jeho nemalých zásluhách nikdo nemůže pochybovat. Ostatně o pouhých deset dní později prezident Václav Havel při slavnostním předávání státních vyznamenání ocenil Horáčka medailí Za zásluhy, bohužel už jen in memoriam.
Když Bohuslav Horáček na Gran Canarii rozjížděl hotelový byznys, žilo tu asi dvanáct dalších krajanů, jak vzpomíná pan Douša. Houževnatostí a správným čichem na obchodní příležitosti Horáčkovi zdatně šlapal na paty Jaromír Šefl z Brna, známý jako Jeronimo. Také emigroval do Německa, kde ve Frankfurtu pracoval pro cestovní kancelář Neckermann. V 80. letech se usadil na Gran Canarii, kde založil vlastnil cestovní kancelář Columbus Viajes a pořádal výlety do Gambie, Maroka a dalších destinací. Jeho zásluhou se v květnu 1991 uskutečnil také první přímý let z Kanárů do Československa. Po roce 2000 dokonce přidal vlastní aerolinku Sahara Jets, která provozovala pravidelné lety na africký kontinent. Šefl měl zkrátka lví podíl na rozvoji leteckého průmyslu na ostrovech. Když odešel na odpočinek, předal firmu dceři Stefanie. S chotí arabského původu měl dvě dcery a obě nechal pokřtít v kostele v Maspalomas farářem, který pro ten účel přiletěl až z Moravy.
Dnes na Kanárských ostrovech jistě najdete mnoho tuzemských provozovatelů hotelů, penzionů a podniků, ale pánové Horáček a Šefl zkrátka byli první. Nezbývá než zabalit kufry a vyrazit za sluncem.
