Když jaro rozkvétá trnkovými keři
rozvoní se stráně i ulice města
Sněženky hlavu cudně skloní,
tulipán však tichounce
píseň jara zvoní
Touhy se rozezní,
na struny lásky brnkají
a hrdličky v symbióze vrkají
Statný kos zápasí s žížalou
tahá a tahá tlustou nudli
Námahou křídla roztáhne
a nudle mu ze zobáku vyklouzne
Za keřem číhá nebezpečí
sedí tam sousedovic Bublina
Bílá jak mýdlová vločka
a mlsná,
no vždyť povídám, kočka
Slunce se k obzoru skloní
Nastává čas nočního zapomnění
Na bělostné bříze strážce výr oči mhouří,
nevěřícně hlavou kroutí
Co se to děje v tom březovém proutí
Zírá na lidské toužení
Kdy ON chtěl by
elixír lásky pít plnými doušky
Kdy ONA má stejné touhy
však v rukách jim něco pípá, svítí, mluví,
něco divného to jest
Čertova krabička, toť mobil pouhý
Nenaplněné zůstávají lásky touhy