V mnohých zahrádkách a často i před domem, v městských výsadbách a parcích, dokonce i v travnatém pásu uprostřed městské čtyřproudé komunikace nebo na osázeném kruhovém objezdu, zazářily v březnu žluté květy narcisů.
Jsou z čeledi amarylkovitých, stejně jako sněženky nebo bledule, jen mají trochu větší nároky na teplo.
Ze zásobní cibule narcisu vyrůstá přízemní růžice dlouhých úzkých listů a štíhlý stvol nesoucí květ, vyrůstající z ochranného listenu. Květ má šest okvětních lístků, rozložených na tři a tři, dole srostlých v trubku. Z té vyrůstá pakorunka, ukrývající šest tyčinek a pestík, po jehož uzrání vzniká tobolka.
Po odkvětu se i tato vytrvalá jarní bylina zatahuje, proto pokud ji stříháme, tak jenom květ, listy ponecháme, aby měla možnost uložit do cibule živiny pro příští rok. Množí se dceřinými cibulkami. Jedovatá je zvláště její cibule, ale i celá rostlina může způsobit zdravotní potíže.
I narcisy mají četné odrůdy, lišící se od sebe velikostí květu, jeho tvarem, barvou i počtem květů na jedné rostlině, také výškou rostliny, a často se v zahradnictví objevují novinky. Většinou jsou k vidění narcisy žluté, ale i bílé nebo žlutobílé druhy, žlutooranžové, bílooranžové apod., kde je barva pakorunky jiná než barva okvětí.
U nás na zahrádce vykvetla jako první odrůda mini skalková žlutá, vyklubala se ze sněhu už v únoru, potom narcis žlutý, později pokvete narcis bílý se žlutým, oranžově lemovaným středem nebo narcis čistě bílý.
V přírodě se narcisů vyskytuje asi 40 druhů, nejčastější jsou např. v Alpách. Ve volné přírodě je u nás také spatříme, ale nejsou původní, bývají tam ze zahrádek přeneseny.
I v Krkonoších nebo Jizerských horách najdeme místa, kde se na podmáčených loukách rozrostly a na jaře poskytují krásnou podívanou.