On žil jen s maminkou, starší bratr byl na vojně a sestra s manželem a dvěma dětmi až ve Šluknově. A já jsem byla velmi přísně vychovávaná dívenka, nejpozději do devíti doma a ze školy rovnou domů.
Ani od osmi jsem ještě nesměla do kina. Ale měla jsem úžasné kamarádky, kterým moji rodiče důvěřovali.Chodily jsme v neděli na čaje o páté, to byla taneční odpoledne, tam na mě čekával můj Mirek a také několikrát týdně mi chodil naproti ke škole a mohli jsme být chviku sami. Moji rodiče neměli samozřejmě ani tušení.
Byl Boží hod velikonoční, počasí skoro letní a já jela "jako" s kamarádkami na celodenní výlet. Můj hoch mě pozval k sobě domů. Jeho maminka odjela za dcerou a vnučkami na celé tři dny. Měli jsme před sebou celý den, celý překrásný den jen pro sebe. Láska a štěstí z nás skoro odkapávalo a stalo se opravdu všechno, co se stát mohlo.
Domů jsem přišla včas jako vždycky a se špatným svědomím vyprávěla báchorky o nádherném výletě.
Jenomže za pár týdnů nastal velký problém. Když jsem se svěřila Mirkovi, že asi budeme mít děťátko, objal mě a dal mi velkou pusu. Bylo mu všechno jasné: "To je jednoduché, vezmeme se. Bydlet budeme u nás, máma stejně spí v kuchyni a u mě v pokoji se pohodlně vejdeme i s miminem."
Tedy jednoduché to opravdu nebylo, ale v červenci byla svatba a těsně před Silvestrem se nám narodil krásný kluk. Skoro přesně za dva roky přišla ještě krásnější holčička, vlastně také velikonoční dárek. A tak mám dvě velmi živé velikonoční vzpomínky, teď už těsně předdůchodového věku.
Přeju krásné jarní svátky všem a pohodu a radost ze života.