Takzvané surfování patří k nejčastějším činnostem, jimž se lidé na internetu věnují. World Wide Web, nebo prostě jen web, měl přitom původně sloužit ke sdílení vědeckých informací. Tomu, že je dnes především místem zábavy, vděčí tato služba do značné míry rozhodnutí Evropské organizace pro jaderný výzkum z 30. dubna 1993. Tehdy byl web uvolněn pro všechny zájemce k bezplatnému užívání.
Kořeny World Wide Webu sahají do léta roku 1980. Do sídla Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě tehdy dorazil britský softwarový inženýr Tim Berners-Lee, aby v této prestižní vědecké instituci pracoval po přechodnou dobu jako konzultant. CERN už v té době zaměstnával tisíce lidí a asi jako každá větší organizace se potýkal se s problémem sdílení výsledků mezi výzkumnými týmy.
Jen pro vědecké účely
Problém váznoucí komunikace Bernerse-Leeho zaujal a inspiroval jej k napsání programu, který pojmenoval Enquire. V podstatě šlo o elektronickou kartotéku s vloženými odkazy, jejichž prostřednictvím mohl uživatel procházet mezi listy s tematicky souvisejícími informacemi.
Koncepce programu Enquire položila základ pro pozdější vznik systému webových stránek vzájemně propojených hypertextovými odkazy. Než však ke zrodu World Wide Webu došlo, uplynulo bezmála celé desetiletí. V letech 1981 až 1984 totiž Berners-Lee pracoval v počítačové firmě Image Computer Systems, a k rozvinutí své původní myšlenky se dostal až po návratu do CERNu v polovině dekády.
Spolu s Robertem Cailliauem a několika dalšími spolupracovníky navrhl Berners-Lee jazyk pro vytváření webových stránek (HyperText Markup Language, zkráceně HTML) a specifikoval protokol přenosu stránek internetem (Hypertext Transfer Protocol, HTTP). V neposlední řadě byl Berners-Lee autorem programu, jenž sloužil jako editor a zároveň i prohlížeč stránek.
Když Berners-Lee zvažoval jak program pojmenovat, napadly ho názvy jako Mine of Information (Důl na informace) či Information Mesh (Informační spleť). Nakonec ale padla volba na World Wide Web (Celosvětová síť). Tento název se posléze v mírně modifikované podobě (přibyly mezery mezi jednotlivými slovy) stal označením pro celou službu, zatímco samotný prohlížeč byl překřtěn na Nexus.
Koncem roku 1990 byl do provozu uveden první webový server na světě. Měl adresu info.cern.ch a mimochodem existuje dodnes. Ten sloužil jako návod a vzor, podle něhož si své servery začaly zřizovat i další instituce, nejprve evropské a od prosince 1991 i americké.
V listopadu 1992 už bylo po celém světě 26 serverů a jejich počet stále rostl. K rychlému rozvoji World Wide Webu přispěla Evropská organizace pro jaderný výzkum, která dala na jaře 1993 web zdarma veřejně k dispozici.
Mohl být miliardářem
Novináři se později Bernerse-Leeho často ptali, zda tohoto rozhodnutí nelituje. I kdyby za každé kliknutí na webové stránce inkasoval jediný cent, mohl se ocitnout na některé z čelných příček světového žebříčku superboháčů. Berners-Lee však podle svých slov ztracené šance stát se miliardářem nikdy nelitoval. Navíc dodával, že je otázka, zda by se licencovaný a zpoplatněný World Wide Web dočkal takového rozšíření.
"Otec webu" Tim Berners-Lee sice na svém vynálezu nikdy nezbohatl, dodnes se ale podílí na řízení organizace World Wide Web Consortium (W3C), která vyvíjí webové standardy. Za svůj přínos byl Berners-Lee mnohokrát oceněn, mimo jiné Technologickou cenou tisíciletí, kterou uděluje finská Nadace pro technologickou cenu. V roce 2004 byl britskou královnou povýšen do šlechtického stavu.
V představách svých duchovních otců měl web sloužit především k výměně vědeckých informací. Realita však byla jiná. V roce 1993 byla vydána první verze webového prohlížeče Mosaic, jenž díky své jednoduchosti zpřístupnil službu běžným uživatelům a pomohl World Wide Webu porazit jeho velkého konkurenta, jímž byla služba Gopher. Internet tak stanul na úsvitu éry webového "surfování", která trvá dodnes. A díky internetu můžete číst i tyto stránky.
