To datum i místo je památné: v historickém domě v pražské Vladislavově ulici začala před rovnými 60 lety, 1. května 1953, vysílat Československá televize (a po čtyřiceti letech i TV Nova). V předminulém století tu sídlila Měšťanská beseda, konaly se tady vlastenecké bály a zábavy. Jejich častý návštěvník Jan Neruda v jednom fejetonu z 1. prosince 1877 navrhl vyslat do dálky světelný paprsek, jakýsi optický telegraf, který by přenesl plamenný milostný pohled milované slečně.
První byla v roce 1936 BBC
„Asi se mu ani nesnilo o tom, kolik zpráv, zážitků, prostředí, a ovšem i vražd, mrtvol, uhořelých automobilů, katastrof a skandálů všeho druhu divák optického telegrafu uvidí. Náš básník netušil, že se z toho přístroje vyklube geniální prostředek masové komunikace, ale i obrovský celosvětový kšeft,“ napsal scenárista a dramaturg Miloš Smetana v knize věnované televizním seriálům a jejich paradoxům. Sám ale v roce 2000 nemohl tušit, že z původní Měštanské besedy vznikne hotel, který setře většinu památek na počátky televizního vysílání včetně studia v jeho přízemí.
Primát patří britské BBC. Ta zahájila první pravidelné televizní vysílání 2. listopadu 1936. Přitom i u nás sahají začátky experimentů s televizí do 30. let. Před válkou bylo na světě pět zemí, které byly schopny realizovat přenos televizního obrazu. A Československo bylo jednou z nich. Až cimrmanovsky zní informace, že rolník František Holeček z Vlašimska své televizní pokusy prováděl počátkem 30. let ve vesnici, která neměla elektrický proud.
S patentem přišel pozdě
Nejvýznamnější postavou experimentální éry televize byl pracovník Fyzikálního ústavu Univerzity Karlovy Jaroslav Šafránek, který už v roce 1934 sepsal první učebnici o televizi. Ve sborníku Tisíc tváří televize uvedl před dvaceti lety Vladimír Strasmajer, že Šafránek se svými asistenty sestrojil z vlastních prostředků demonstrační aparaturu pro vysílání a příjem mechanické nízkořádkové televize, určenou pro předvádění na přednáškách.
Následovalo turné po Československu, kdy najezdil 15 tisíc kilometrů a přednášel v 53 městech za účasti dvaceti tisíc posluchačů. Když však v roce 1937 přihlásil k patentování svůj Způsob a zařízení pro barevnou televizi, bylo na její zavedení u nás pozdě – tečku za jeho téměř desetiletým marným úsilím pak učinila nacistická okupace.
Na obrazovkách se objevil Marvan a Filipovský
V době, kdy se 1. května 1953 začalo vysílat z Měšťanské besedy, která byla pro tento účel částečně rekonstruována, v ní ještě bydleli nájemníci. Podle Smetany byl prvním mužem, který promluvil v živém přenosu ze studia, Jaroslav Marvan a také František Filipovský s monologem Moliérova Lakomce. Diváci měli tehdy k dispozici dva tisíce dovezených televizorů značky Leningrad.
V prvním roce se vysílalo dva a později tři dny v týdnu, dohromady necelé čtyři hodiny. Ve druhém vysílacím roce měla televize necelé čtyři tisíce koncesionářů, ovšem před maličkou obrazovkou se natěšeně scházely celé rodiny či nájemníci z jednoho domu.
Živě do éteru Medvěd, Lakomec a další inscenace
Československá televize začala velmi brzy živě vysílat umělecký program – 11. července 1953 diváci sledovali Čechovovu aktovku Medvěd v podání herců Národního divadla a v režii Karla Pecha. V září následoval Moliérův Lakomec, poté Stehlíkovi Nositelé řádu, Jiráskova Vojnarka a Moliérova Škola pro ženy.
Mezi režiséry byli Jiří Krejčík, Otomar Krejča, Jaromír Pleskot, Otto Haas, Zdeněk Podskalský a Jaroslav Dudek. Ten režíroval v roce 1959 i první seriál, devítidílnou Rodinu Bláhovu, což byly epizody spojené postavami jedné rodiny.
Historické mezníky
televizního vysílání
1. května 1953: Začalo pravidelné zkušební vysílání Československé televize (ČST). Zprvu se vysílalo dva dny v týdnu (ve středu a v sobotu), pak tři dny.
15. července 1953: Zahájení prodeje televizorů, k dostání byl přístroj Tesla 4001A a sovětský Leningrad T2.
25. února 1954: Vysílání přestalo být „zkušebním“ a stalo se „pravidelným“.
1. ledna 1955: Začalo se vysílat pět dní v týdnu.
11. února 1955: První přímý přenos sportovního utkání, hokejového zápasu výběru Prahy a švédského klubu IF Leksand.
31. prosince 1955: Do vysílánítoupilo první krajské studio v Ostravě; do té doby signál pokrýval Prahu a okolí.
3. listopadu 1956: Přibylo bratislavské studio a vysílač.
29. prosince 1958: Začalo se vysílat sedm dní v týdnu.
14. února 1970: První barevný přenos v Československu (z mistrovství světa v lyžování ve Vysokých Tatrách).
10. května 1970: Nabídka ČST se rozšířila na dva programy.
9. května 1973: Druhý program začal vysílat pravidelně v barvě, o dva roky později jej následoval i první program ČST.
14. května 1990: Na frekvencích používaných původně sovětskou armádou zahájil vysílání třetí program, pod označením OK fungkoval do konce roku 1992.
1. ledna 1992: Vznikla samostatná Česká televize (ČT).
26. listopadu 1992: Společnost FTV Premiéra získala licenci k provozu regionální televize v Praze a středních Čechách.
15. května 1993: Premiéra zahájila zkušební vysílání, v průběhu roku 1994 pak získala celoplošnou licenci, od ledna 1997 se přejmenovala na Primu.
4. února 1994: Rok po udělení licence začala vysílat televize Nova.
11. listopadu 2011: V Česku až na výjimky skončilo analogové vysílání televize; poslední vysílače s menším výkonem byly vypnuty v červnu 2012.
Nezapomenutelné osobnosti
z televizní obrazovky
SASKIA BUREŠOVÁ (*1946): Profesi hlasatele sice Česká televize zrušila už před sedmi lety, Saskia Burešová ale z obrazovky nezmizela. Už více než 20 let totiž uvádí pravidelné nedělní Kalendárium. Do televize přišla neúspěšná adeptka studia herectví v roce 1967, s Eduardem Hrubešem moderovala pořad pro vojáky Poštovní schránka. Později uváděla pořady všeho druhu, až zakotvila v hlasatelně. Mezi její kolegy patřili Miloš Frýba, Alexandr Hemala, Marie Tomsová či Marta Skarlandtová.
JAROSLAV DIETL (1929 až 1985): S novým médiem začal koketovat už krátce po jeho vzniku v polovině v 50. let jako student FAMU, v televizi zakotvil jako dramaturg, později odešel na volnou nohu. Podílel se na už prvním seriálu Rodina Bláhova (1959), byl autorem či spoluautorem slavných seriálů jako Tři chlapi v chalupě (1961) nebo Eliška a její rod (1966), bezpochyby nejvíce jej proslavila Nemocnice na kraji města (1978).
JIŘÍ HUBAČ (1929 až 2011): Dramatik a scenárista byl označován za klasika televizní inscenace. V 60. letech začínal v televizi jako dramaturg. Velké uznání mu pak přinesly inscenace Ikarův pád (1977) a Tažní ptáci (1984) s Vladimírem Menšíkem. Uplatnil se i jako autor seriálů, ačkoliv tento žánr příliš nemiloval. Diváci ale dodnes rádi sledují jeho Dobrou vodu (1983) a zejména pak Sanitku (1984).
VLADIMÍR MENŠÍK (1929 až 1988): Na obrazovce se prosadil začátkem 60. let, když už měl za sebou řadu rolí před filmovou kamerou. Mihl se už v seriálu Eliška a její rod, výraznější příležitosti dostával od 70. let. Jeho jméno je spojeno se seriálem o Panu Tau, ale i s Chalupáři, Arabelou či My všichni školou povinní, nezapomenutelná byla jeho role v mikrokomedii Bohouš. Menšík uváděl také oblíbené pořady jako Bakaláři a Křeslo pro hosta. Diváci dodnes vzpomínají také na Menšíkem uváděné televizní Silvestry.
KAMILA MOUČKOVÁ (*1928): Vystudovala herectví, pracovala v rozhlase a od podzimu 1956 byla i oblíbenou hlasatelkou Zpráv. Ohlásila i počátek okupace Československa 21. srpna 1968 a podílela se na ilegálním vysílání televize a rozhlasu. S nastupující normalizací musela z televize úplně odejít, dvacet let myla podlahy, obsluhovala v divadelním klubu nebo prodávala. Jedna z prvních signatářek Charty 77 se na obrazovku vrátila po listopadu 1989, její hlas nechyběl ani na vlnách pražské Svobodné Evropy. V televizi se divákům připomněla moderováním pořadu pro seniory Barvy života.
JAN PIKSA (1920 až 2004): První moderátor zábavných soutěžích pořadů, v televizi začínal na jaře 1955 jako konferenciér a krátce poté stál u zrodu první soutěže Hádej, hádej, hadači. Uvádělpopulární pořady Desetkrát odpověz, Sedmero přání nebo Deset stupňů ke zlaté, na kontě měl i scénáře k televizním filmům, rozhlasový seriál nebo texty písní. Po roce 1968 musel zmizet z obrazovky, v televizi ale nadále působil jako dramaturg. Před kamerou se mohl znovu objevit až po listopadu 1989.