Procházím ulicí,
co bývala domovem,
nesměle pohlédnu,
k nám domů, do oken.
Není tam maminka,
ba ani tatínek,
jen hlavou projede,
mé album vzpomínek.
Nevyjdu do schodů,
už dávno nemám klíč,
k těm dveřím domova,
ty doby jsou už pryč.
Tam v parku za rohem,
zas kvetou kaštany,
místo mých dětských her
i milostných setkání.
A pak je zahlédnu,
tatínka s maminkou,
než se mi rozplynou,
i s májovou vzpomínkou.
