Nechci tu ale jmenovat historické památky, ani budovy a významná místa města, které bylo založeno v roce 1295 na soutoku čtyř řek. To všechno si lze najít na internetu, nebo přečíst v knihách. Já jsem měla asi půl hodiny na to, abych vám teď mohla popsat pocit, který jsem tam zažívala. Nějakou fotku jistě doložím, ale to, co jsem cítila, to prostě nejde zvěčnit. Voňavou, májovou chvíli uprostřed města, kde jsem prožila svoje dětství a mládí.
Tak jsem seděla a rozhlížela se kolem, náměstí kolem mě se usmívalo, skoro všechny budovy mají nový kabát, moc se nezměnilo, ale přece, v jednom rohu náměstí, kde nyní stojí jedna z rozporuplných kašen, tam stávaly kdysi hloučky Romů, těhotné Romky v pestrobarevných šatech a jejich chlapi ve svátečních oblecích a klouboucích hlasitě gestikulovali. Ušmudlané děti se tulili ke svým matkám, někdy jsem se i bála kolem nich projít, bylo jich tam hodně, byli moc hlasití, ale nikdo se mě ani nevšiml, byli mírumilovní.
Můj pohled zalétl i k renesanční radnici, kde jsem se před mnoha léty vdávala, domy kolem radnice mi připomínaly doby, kdy jsem jako studentka brigádně nosila poštu a prolézala staré, povlačové domy "zevnitř", což bylo tenkrát pro mě skoro dobrodružství. Muž si šel něco vyřídit do jednoho z domů, který jako jeden z mála je dům původní. Asi už jste poznali, o kterém městě je tu řeč, samozřejmě, je to Plzeň, moje město.
Za tu chvíli jsem si všimla, že domy mají nejen nové obleky, ale zmizely všechny bufety, na jejich místě vyrostly banky, malá muzea, ze dvorů na náměstí ústí restaurace a jejich předzahrádky lemují chodníky, zamávala jsem i našemu domu, do přilehlé ulice, kterou jsem tolikrát procházela, když jsem se vracela domů. Cítila jsem tu samou májovou vůni jako tenkrát a na chvilku jsem byla tou studentkou, která má večer rande v tom kaštanovém parku za rohem. Podívala jsem se na věž, na kterou už asi nikdy nevylezu, vzdychla jsem si a zvedla se k odchodu.
Májová chvíle v minulosti skončila, ale třeba si ji ještě někdy zopakuji, třeba bude ještě příležitost. V přírodě se bere takový zážitek jako samozřejmost, ale prožít májovou chvilku se vším všudy ve městě, to je pro mě opravdu velký zážitek. Jsem prostě někde uvnitř pořád tou městskou holkou, i když už léta letoucí bydlím na venkově.
Tak krásný máj přeji vám všem a nějakou tu voňavou, májovou chvilku navíc k tomu. Ať už ve městě, nebo u vás na zahradě, či v lese. Máj je prostě máj! A krásně voní.