Byl prvotřídním dirigentem a skvělým houslistou, ale i tvůrcem světové prestiže a charakteristického zvuku České filharmonie, vlastencem a neúnavným propagátorem české hudby. Dirigentská legenda a také uznávaný pedagog Václav Talich, nejznámější člen proslulé muzikantské dynastie Talichů, se narodil před 130 lety, 28. května 1883.
Talich sehrál v historii České filharmonie od doby svého nástupu na pozici šéfdirigenta v roce 1919 zásadní roli při rozvoji jejího uměleckého růstu. „Pod jeho vedením orchestr dosáhl velmi vysoké úrovně a získal pověst jednoho z nejlepších v Evropě. Talich představoval velkou interpretační osobnost s přísnými požadavky na sebe i hudebníky,“ říká ředitel České filhamonie David Mareček.
Talich v čele České filharmonie skončil v roce 1941. Po druhé světové válce byl neprávem obviněn z kolaborace a téměř zmizel z veřejné scény. V roce 1954 ještě několikrát s tímto hudebním tělesem vystoupil a nahrával, o tři roky později byl jmenován národním umělcem. Zemřel v roce 1961 v Berouně, kde je také pochován. V roce 1992 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka.
Jeho časté diktátorství
se mnohým zajídalo
„Umění nezná definitivně dosažených met. Umělecký růst je řadou omylů a hledáním, které je tak dlouhé jako život umělce,“ prohlásil kdysi Václav Talich, který proslul tvrdou prací a zvýšenými uměleckými nároky. Krom jiného zavedl praxi dělených zkoušek jednotlivých nástrojových skupin. Byl k hudebníkům velmi náročný a mnohdy si počínal diktátorsky. Když si navíc u Smetanových a Janáčkových oper, uváděných v Národním divadle, dovolil rozsáhlé úpravy, vytvořil se proti němu tábor odpůrců, jehož osu tvořil Zdeněk Nejedlý a jeho žáci. Naopak dvořákovský tábor a ctitelé Talichem skvěle interpretovaného díla Sukova, Martinů a dalších byli na dirigentově straně.
