Ve věku 90 let zemřela 6. června spisovatelka Marie Kubátová, proslulá krkonošská pohádkářka a spoluautorka televizního večerníčku Krkonošské pohádky. Oznámila to Slávka Kopecká, která jí během deseti let vydala desítku knih především pro dospělé. Kubátová, ač rodilá Pražačka, krkonošské pověsti a náměty sbírala spolu se svou matkou, spisovatelkou Amálií Kutinovou, po horských chalupách.
Seriál večerníčků Krkonošské pohádky o bájném Krakonošovi natočila režisérka Věra Jordánová v Československé televizi. Skládá se z 20 desetiminutových epizod, přičemž prvních sedm vzniklo v roce 1974, dalších šest roku 1980 a posledních sedm dílů roku 1984. Letos v únoru 2013 se stal na základě ankety diváků nejlepším českým večerníčkem. Autorkou scénáře byla spisovatelka a překladatelka Božena Šimková, tehdy v titulcích skrytá za jména Zdenky Podhrázské a právě Marie Kubátové. Ta už dříve vymyslela postavu despotického Trautenberka a je uváděna jako autorka námětu.
"Byla to typická dáma ze staré školy, pracovitá a empatická. Její knihy byly plné citu a pochopení, byla doslova léčitelkou těla i duše," řekla Kopecká. Oceňovala především její úctu k jazyku, která se dnes už nevidí. "Vynikající byla především v krkonošském i valašském nářečí. Byla znalkyní folklóru a fantastickou vypravěčkou pohádek," dodala.
Kubátová, rozená Kutinová, byla prozaička a dramatička těžící z krkonošského folklóru i ze současného života. Vyrůstala v intelektuálské rodině. Její matka byla folkloristka a spisovatelka, autorka dětských knížek, otec inženýr.
Po osvobození v roce 1945 vystudovala farmacii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Dálkově pokračovala ve studiu přírodních věd na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Jako magistra pracovala v lékárnách na různých místech, nakonec jako vedoucí skladu léčiv ve Vrchlabí. Sama se představovala jako venkovská apatykářka. Lékárna byla pro ni obživou i inspirací.
Od roku 1979 se Kubátová věnovala pouze spisovatelství a byla velmi pilnou autorkou - jen knih vydala v rozmezí let 1956 až 2011 na osm desítek. V roce 2009 jí Akademie literatury české udělila Cenu Boženy Němcové.
"Obyčejný člověk potřebuje kapku rosy, aby utáhl svůj všední den," říkala tato autorka, jejíž knihy čtenáři milovali, protože je v nich svět vlídnější a dává naději. Byla apatykářkou, která léčila i svými knížkami.