Moje prázdniny u babičky v Ražicích
Nádraží v Ražicích. FOTO: Karel Jiříček

Moje prázdniny u babičky v Ražicích

30. 6. 2021

Slovo "Prázdniny" by mělo být napsáno zlatým písmem a ověnčeno vavřínem, neboť si to doopravdy zaslouží. Při jeho vyslovení jsem i po létech stále ještě naplněná blažeností a znamená pro mě opravdu moc.

Naše babičky měly jistě někde neviditelnou svatozář, neboť já byla dítě s neuvěřitelnou fantazií a vymýšlela jsem hry zvlášť nebezpečné, právě ty byly totiž nejžádanější.

Rodiče neměli samozřejmě pro takové hry pochopení, i ostatní dospělí byli zásadně proti, ale toto omezování mé fantazie trvalo pouze do prázdnin. Poslední školní den jsme sestra a já položily samé jedničky na stůl, výměnou za dva sbalené kufry, které naše maminka popadla, odvlekla na nádraží, a odeslala nás zrychleným vlakem k babičce do Ražic. Jižní Čechy jsou samy o sobě balzám pro jakkoliv starou či mladou duši, pro nás to byl ráj. Absolutní svoboda! Zula jsem boty a obula je až na konci prázdnin. Až na drobné vyjímky, jako třeba jízda motoráčkem k druhé babičce do Písku.

V Ražicích jsme se tenkrát sešly tři děvčata, tedy my dvě vnučky a babiččina neteř Irenka. Mně bylo tehdy osm a půl, sestře čtyři a tři čtvrtě, Irence dvanáct. Většinu výprav za dobrodružstvím jsem absolvovala jen s Irenkou, neboť sestra byla malá a zdržovala nás.( A žalovala). 

Ten den jsme vhodily dopis do schránky na nádraží, kam jsme byly vyslány, a mně napadlo, že bychom mohly jít kus po kolejích. Jen tak. Kousek za ražickým nádražím jsme vstoupily na koleje a šly směrem na Putim. Skákala jsem z pražce na pražec a nabalovala jsem si tér, olej a další na chodidla. Kousek před putimským nádražím jsem přiložila ucho na koleje, abych slyšela, zda nejede vlak. Vlak jel. Doběhly  jsme na nádraží a já měla úžasný nápad, že bychom mohly zajet do Písku k druhé babičce, když už jsme v půli cesty.

Za poslední drobné jsem koupila dva dětské a frčely jsme motoráčkem na Písek. Ani nevím, jestli by průvodčí uvěřil Irence těch necelých deset. Byla o dvě hlavy vyšší, než já. Ale dobře to dopadlo a my se objevily u babičky. Vypadala jsem, jako bych měla kopýtka. Navíc šatičky, z nichž už jsem před pár léty vyrostla a pas měla přes hrudník. Babi i děda spráskli ruce, děda zavolal do Ražic, ať babičce někdo vyřídí, že jsme v Písku a šel mi koupit boty, zatímco se babička pokoušela sedřít mně z nohou nabalenou špínu. Z části se jí to podařilo, zbytkem jsem se přilepila k ponožkám, jenž jsem dostala společně se sandálky.

Děda nás odvezl autobusem do Ražic a schytala to Irenka, protože je starší a má mít rozum. Ponožky  mi musela babička z chodidel odstříhat a ještě dlouho trvalo, než se mi zbytek odrolil.

 

prázdniny vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.