Před třemi lety jsem na internetu našla stránky pro seniory, kde jsem si s ostatními seniory začla psát. Nezůstalo jen u psaní. Každým rokem se hrstka internetových přátel domluvila na setkání v Brně, Praze, Pardubicích nebo Olomouci. Pár společných hodin uběhlo a my se vraceli spousty kilometrů domů šťastni, že jsme se poznali blíž. Začaly prázdniny, já a další kamarádka jsme byly pozvány na prázdninový pobyt ke společné kamarádce do Doks. Čekala mě dlouhá cesta 320 kilometrů, moji kamarádku ještě o nějaký kilometr navíc. V Olomouci jsem k ní přistoupila a pak už cesta ubíhala rychle.
Na místě už nás s úsměvem vítala kamarádka, která se o nás po celý pobyt starala jak o své děti. Provedla nás městem, kde na náměstí stojí barokní mariánské sousoší z roku 1685 se sochou Panny Marie a čtyř světců - Jana Křtitele, Jana Nepomuckého, Floriána a Antonína Papuánského, navštívily jsme památník Karla Hynka Máchy, muzeum Máchy umístěno v nejstarším roubeném stavení ve městě dodnes zachovaném v původní podobě, obdivovala jsem krásný renesanční zámek Doksy z druhé půle 16. století v anglickém parku. Kostel Sv.Bartoloměje je postaven na místě původního dřevěného kostelíku. Z hradní kaple na Bezdězu sem byla přenesena kopie Panny Marie Montserratské, jedna ze tří, které v Evropě existují.
Máchovo jezero to byl pro mě neskutečně silný zážitek, obrovský rybník, který má rozlohu 248 ha a hloubku 12 metrů. Okružní plavba na parníku s výhledem na hrad Bezděz a okolí jezera, to byla krásná podívaná. Prázdninovou třešničkou byla moje vnučka, která pracuje v Praze v Motole, v telefonu zněl její hlas jako pohlazení. "Babi, babi, já mám dva dny volno, do Doks to je kousek, zeptej se své kamarádky, jestli by jí nevadilo, kdybych za tebou přijela. Mé dobrosrdečné kamarádce to nevadilo, v chatce bylo ještě jedno místo na spaní, a tak jsme zažily babinec ve čtyřech + paní pejsková. Bavily jsme se náramně, smíchu bylo plno, u večerního posezení u ohně i při koupání v Máchově jezeře. S vnučkou jsem tam vydržela celý den. Musel na nás být veselý pohled, když jsme se rozhodly postavit z písku na pláži hrad. "Na stavění hradu z písku jsem už stará." "Nesmysl, řekla vnučka, kdo si hraje, nezlobí!"
Prázdninový pobyt rychle uběhl a my se musely rozloučit. Jsem stále plna dojmů a ráda budu vzpomínat na krásný pobyt i na pohostinnost kamarádky. Byl mi dám souhlas obou kamarádek i vnučky s umístěním fotek, na kterých jsou v záběru mého objektivu.
Vybavujete si nějaký silný zážitek z prázdnin? Pokud ano, sepište jej a pošlete do naší literární soutěže na téma "Moje prázdniny". Vyhrát můžete digitální foťák a spoustu dalších cen. Více informací o soutěži najdete zde. |