Hubnu se Světem zdraví 3:
zbývá mi shodit "jen" 18 kg

Hned po první konzultaci ve Světě zdraví, kterou jsem absolvovala minulý týden, jsme si chtěly s kamarádkou někam sednout. Ostravské Masarykovo náměstí vřískalo na všechny strany a slunce peklo tak strašně, že jsme hledaly nějaký stinný a tišší kout. A našly jsme vegetariánskou restauraci u Černé louky. Daly jsme si meníčko. Květákovou polévku, karbenátky z červené řepy s řepnou omáčkou a šťouchanými brambory. Jako dezert krupicové flameri s ovocem. Moc mi vše chutnalo a hned jsem doma na internetu zjišťovala, jak se takové dobrůtky vaří.

Na sobotní výlet jsem si vzala do krabičky nakrájenou zeleninu a stravovala se opravdu redukčně. Ke zdravé stravě patří ryby. Na oběd jsem si na pstruží farmě dala pečeného pstruha s oblohou a malý krajíček chleba. Rybička byla moc dobrá, pochutnala jsem si.

Večer však začalo peklo v mém trávicím traktu. Nebudu tady rozpitvávat, co se dělo, ale v neděli i v pondělí bylo nutno užívat Endiaron, pít hodně černý čaj a jíst jen rohlíky. Ani v úterý jsem si na zdravou stravu netroufla, protože zelenina, jak známo, podporuje střevní peristaltiku, ale já potřebovala naopak pohyb ve střevech zabrzdit. Posnídala jsem půl balíčku piškotů a rohlíky k obědu zapíjela Coca-colou, což nám kdysi na takový stav u dítěte doporučila lékařka. Ani ve středu mi ještě nebylo úplně dobře, ale konečně jsem odpoledne přidala do jídelníčku zeleninový salát. Věřte, že už mi docela chyběl. Ve čtvrtek jsem si mohla dát ten dobrý nápoj, který jsem se naučila ve Světě zdraví – čistá voda s plátky okurky a vyždímaným citronem. Vyzkoušejte!

Pro nutriční typologii, na které staví své konzultace Svět zdraví, je potřeba znát mimo jiné i krevní skupinu, ale tu mi Alzheimer někam schoval, bude potřeba mi pustit žilou. Ha! Sestra píchla do levé ruky a nic. Píchla podruhé a nic. Hmatala na pravé ruce tep, nenahmátla. Žíly doma v nočním stolku. Měnily jsme pozice, sestra už si ke mně klekla, aby mě měla líp po ruce a snažila se najít alespoň malou zbloudilou žilku. Konečně na hřbetu ruky napíchla potvůrku a snažila se naplnit ampulku. A bude hůř. Vyslechla jsem několik stesků, jak starým babičkám žíly praskají, jak je mají křehké, jak nejdou napíchnout. Že už bych byla stará babička? Asi jo, protože podle naměřených hodnot ve Světě zdraví je můj metabolický věk 96 let! Ten se samozřejmě značně rozchází s mým kalendářním věkem 59 a mým duševním věkem puberťáka.

Na páteční konzultaci ve Světě zdraví jsem se těšila. V tramvaji mi zazvonil mobil. Monitorovaný hovor, proč chci odejít od společnosti, která mi dodává elektrický proud. Ženská mne tak zabavila, že jsem u Elektry zapomněla vystoupit a jela o zastávku dál. Přikutálela jsem se do studia o pár minut později, vyprahlá jak Sahara. Ani jsem nečekala, až mi nabídnou pití, sama jsem se vrhla ke stolečku a nalila si okurkovou vodu.

Dnes jsme ve Světě zdraví navážili o půl kila méně, ale i to je zázrak při tom všem nezdravém stravování v první půlce týdne. Pak jsem odpovídala na spoustu otázek o mém zdraví, psychice, stravovacích návycích. Taky se dneska měřilo! Slabé nátury raději nečíst, pas 120 a přes boky 144 cm! To se pak nemůžu divit, že se nevejdu do sedadla v autobuse, kině, divadle, či proč pode mnou rupne plastová židle. No, jen si to schválně zkuste. Naměřte 144 cm a dejte kolem boků. Vidíte ten kruh? To je obvod mé největší pneumatiky, která by opravdu mohla soutěžit s kdejakou kobylkou a to bych určitě vyhrála, protože, jak zní palindrom? Kobyla má malý bok! „Helena má velký bok“ už palindrom není, to je příšerná realita, nebudu se zdržovat nějakým čtením pozpátku, raději se budu snažit něco s těmi děsivými mírami dělat. Tak žádné výmluvy na střevní potíže a pokračovat v započatém díle.

K prvnímu cíli, který jsme si se specialistkou Danou daly - 102,5 kg - mi zbývá pouhých 18 kg. To musím zvládnout! K obědu jsem si udělala kuskus s cuketou a rajčetem na mladé cibulce. Ňamkááááá!  Přikládám fotku.