Miloval fantazii a do snového světa unikal i ve svých filmech, z nichž řada patří ke zlatému fondu kinematografie. Španělský režisér Luis Buňuel zemřel přesně před 30 lety, 29. července 1983 v Mexiku, kam uprchl před Frankovým režimem.
Noblesní bouřlivák Buňuel se narodil 22. února 1900 v aragonské Calandě. Do světa filmu vstoupil na vlně surrealismu koncem dvacátých let 20. století. Průlom v kinematografii znamenaly jeho dvacetiminutový snímek Andaluský pes (1928), který natočil s malířem Salvadorem Dalím a v němž je slavný záběr rozřezávání oka, a provokativní film Zlatý věk (1930).
Koncem 30. let emigroval Buňuel do USA a po válce se natrvalo usadil v Mexiku, kde natočil například snímek Zapomenutí (oceněný na MFF v Cannes v roce 1951) a Nazarin (v Cannes 1959 získal Zvláštní cenu poroty). Hlavní cenu festivalu v Cannes získal jeho film z roku 1961 Viridiana, jenž je plný provokujících symbolů a který byl ve Španělsku dlouho zakázán.
Po variaci na skryté stránky ženské sexuality v Deníku komorné (1963) se Buňuel vrátil ke svým surrealistickým začátkům groteskním obrazem konzumní společnosti ve filmu Nenápadný půvab buržoazie, který byl v roce 1973 oceněn Oscarem. Dvojí morálku měšťáků odhalil v příběhu vdané ženy, která si zpestřuje život prostitucí, Kráska dne (1967), v němž zazářila Catherine Deneuveová. Její mrazivé krásy využil Buňuel i v dramatu Tristana (1970). Filmovou kariéru zakončil Buňuel šest let před smrtí ironickým podobenstvím Tajemný předmět touhy.