Česko stále nemá Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc. Zatímco v USA či Francii podpořili národní plány prezidenti, u nás podle předsedkyně České alzheimerovské společnosti a přednostky pražského Gerontocentra Ivy Holmerové takovou podporu plán nemá. Práce na něm se zastavily, podle vládního usnesení ho přitom měla vláda dostat ke schválení letos v říjnu. Alzheimerovou demencí trpí 135 tisíc Češek a Čechů, ve zdravotnických a sociálních zařízeních se léčí sotva každý desátý. Tři čtvrtiny nemocných jsou v péči rodin.
Na problematiku pečujících upozorní Mezinárodní den Alzheimerovy choroby, který připadá na 21. září. Se stárnutím populace nemocných přibývá, v roce 2050 by mohl počet nemocných dosáhnout 225 tisíc.
Alzheimerova choroba je celosvětově čtvrtou až pátou příčinou úmrtí. Jde vlastně o zrychlené stárnutí mozku, s věkem pacientů přibývá: ve věku 65 let jí trpí pět procent lidí, ve věku 80 let třetina. "Především povědomí o nemoci je v Česku malé, mělo by se o ní víc hovořit, aby se pacientům i rodinám žilo lépe. Aby obce byly přátelštější k lidem s těmito poruchami, k jejich rodinám a zřizovaly potřebné služby. A pak aby systém zdravotní a sociální péče se propojil a lidem lépe sloužil," shrnula představy lékařů Holmerová.
O Alheimerově demenci se podle ní sice mluví jako o strašáku, ale včas se na ni nemyslí, léčba začíná zbytečně pozdě nebo vůbec. Narůstající potíže s pamětí a orientací se přičítají věku, ačkoli běžnou součástí zdravého stárnutí nejsou. "Problém je s odbornou pomocí, rodiny často nevědí, že mají nárok na příspěvek na péči, nebo jim není přiznán," řekla přednostka.
Změnit by se podle Holmerové měl také přístup veřejnosti. Odborná společnost navrhla do národního plánu, aby vznikly učební programy pro zdravotníky, sociální pracovníky, ale třeba také pro policisty, aby věděli, když najdou dezorientovaného člověka, jak k němu přistupovat.
Na léčení Alzheimerovy nemocí dává Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) ročně 600 milionů korun, loni evidovala přes 27 tisíc léčených. U VZP je 60 procent obyvatel, lze tak odhadnout, že zdravotní pojišťovny celkem vydají na léčení Alzheimerovy nemoci ročně miliardu korun. I když počty hospitalizací dlouhodobě rostou, 75 procent pacientů je v domácím ošetření, což bývá na úkor kvality života celé rodiny. Péče o lidi s demencí je vysilující, trvá 24 hodin denně.
Pro stát je péče rodiny levnější, obce ale musejí nabídnout služby, aby to rodina zvládla - například svěřit pacienta přes den do rukou školeného personálu. Služby by podle Holmerové měly vycházet vstříc specifickým potřebám, pacient s demencí by v nemocnici měl mít nárok na průvodce, může to být někdo z rodiny.
Pacienti s rozvojem nemoci zapomínají, kdo a kde jsou, ztrácejí orientaci, neumějí se sami najíst, obléci se. Zapomenou třeba zavřít dveře bytu, takže hrozí vykradení, zapomenou vypnout plyn, což může ohrozit celé okolí. Jejich chování může pro neznalého připomínat dětské zlobení, jde ale o projevy nemoci a s tím by měli pečovatelé počítat.
Česká alzheimerovská společnost vydala rady pečujícím na webu gerontologie.cz. V projektu Bezpečný návrat pomáhá lidem, kteří jsou ohroženi blouděním. Pacient dostane náramek s kódem a telefonním číslem společnosti. Když se ztratí, je možné ho podle kódu na náramku identifikovat a dát vědět rodině.