Soužení

Soužení

11. 11. 2013

Krvácím z ran, co zasadil mi osud.
Jak to, že nikdo nevšiml si dosud.
Rány jsou veliké, také hrozně boli,
nikdo je nevidí, i ti nejbližší moji.
Zdá se, že pomalu, ubývají síly,
život už nechce být ke mně vůbec milý.
Zavírám před tímto obě svoje oči,
vždyť ten svět pořád se točí, točí, točí...
Kvůli mně přece se nic nezastaví,
co je mu do toho, pro sebe si praví.
Stále se ohlížím, zda někdo neuslyší,
nikdo však nemá už pro mně žádné uši.
Musím si pomoci tak jako vždy sama,
srdce mi krvácí, jsem přece vaše máma.

Moje poezie
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.