Zpěvačka Hana Hegerová považuje za nejšťastnější období své mnohaleté kariéry vystupování v legendárním pražském divadle Semafor. Hegerová, která zde v letech 1962 až 1966 vystupovala v Dobře placené procházce, to uvedla v rozhovoru k nedávno vydané kompilaci Zlatá kolekce (1957-2010).
Rodačka z Bratislavy, vlastním jménem Carmen Farkašová-Čelková, vydala krátce před svými dvaaosmdesátými narozeninami, které připadají na 20. října, kompilaci Zlatá kolekce (1957-2010). Ta se na začátku října dostala do čela nejprodávanějších alb v České republice.
Dramaturg Tomáš Padevět rozdělil komplet na CD1 Srdcovky, CD2 Cizojazyčné písně a CD3 Filmové, televizní a raritní písně. Posluchači zde mezi téměř sedmdesátkou písní najdou zhruba 20 nahrávek vůbec poprvé uvedených na audio nosiči. Výběr tak zahrnuje třeba také první bratislavskou rozhlasovou nahrávku z roku 1957, písničky z filmů z počátku 60. let či skladby, které sama Hegerová považovala za dávno ztracené.
"Největší radost jsem měla, když jsem ve výběru našla písničku Je suis seul ce soir z roku 1957. Byla to moje první nahrávka zpívaná francouzsky. Vzpomněla jsem si, že se velmi líbila panu Ladislavu Chudíkovi, který ji ve svém rozhlasovém medailonku nechal pustit," sdělila Hegerová.
K období v divadle Semafor, které označuje Hegerová za své nejšťastnější, se vztahuje i film Kdyby tisíc klarinetů, v němž i zazpívala a zahrála jednu z hlavních rolí. CD3 Filmové ukazuje, že si zahrála v několika dalších filmech a mnoha televizních pořadech. "Byla jsem velmi šťastná, že jsem měla možnost spolupracovat s panem režisérem Karlem Kachyňou, se kterým jsem natočila v roce 1963 film Naděje. Mým partnerem byl veliký člověk a významný herec pan Rudolf Hrušínský," podotkla zpěvačka, která se stala synonymem tuzemského šansonu.
Hegerová loni získala čestné občanství Prahy 1 za celoživotní kulturní dílo. Zpěvačka a herečka, která před dvěma lety ohlásila konec veřejného vystupování, žije v metropoli od 80. let.
Pochází ze Slovenska, kariéru zahájila jako herečka v žilinském divadle. Na přelomu 50. a 60. let vystupovala v pražském divadle Rokoko a později v Semaforu. Vystupovala v zahraničí, dokonce i v proslulé pařížské Olympii.
Za album Potměšilý host dostala v roce 1992 od Supraphonu platinovou desku. O čtyři roky později ji Akademie populární hudby zapsala do Síně slávy. V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. V roce 2010 natočila a vydala kritiky ceněné album Mlýnské kolo v srdci mém.
