Výpravčí Fanouš Rendl vrhnul poslední natvrdo uvařené vejce do prostoru. Jakmile zjistil, že už není DOCENT, ale PŘESCENT, rozhodl se zastavit příjem kalorií vajíčkovou dietou. Čtrnáct dnů si bral do služby pouze solničku a čtyři natvrdo uvařená vejce. Toho večera se v něm něco zlomilo. Uchopil večeři a jal se bombardovat projíždějící nákladní vlak.
Naučil se nevečeřet. Do služby si bral jen krajíc chleba s něčím. To posvačil do sedmé hodiny večerní a do rána už jedl jenom jablka. Na tento rytmus si tělo navyklo, takže při četných oslavách nikdy nezkonzumoval plný talíř a nechával velké zbytky. Představa, že někdo chodí na oběd o půlnoci, dokáže po návratu z hospody vybílit ledničku, nebo večer u televize zlikviduje válec tlačenky byla nad jeho chápání.
Ztrátu nadváhy vyřešil zakoupením tepláků a sportovní obuvi. Jednoho večera dal ruce na prsa a vyrazil. Nadšení skončilo po dvou stech metrech. Pak v předklonu dlouho oddychoval. Nevzdal to. Běhal pokud možno každý večer dále a dále. Na konci celé akce klidně přiběhl do tři kilometry vzdálené vesnice, ťuknul na označení vesnice a běžel zpět stejnou kilometrickou vzdálenost. Pouze nedostatek času mu zabránil účasti na Velké Kunratické.
S přibývajícími roky odložil tepláky. Zůstalo mu jen to nevečeření. Se shovívavým úsměvem hleděl na ty různé bodové diety obézních dam. Říkával: "Rýč na vás!“
Po delší době se opět setkal s jakousi zvláštní kuchyní. U starší dcery zjistil, že ty úhledné geometrické tvary na talíři nejsou z masa, ale jsou sojové! Manželé vařili něco nedefinovatelného. Dědek vždy pochválil stravu a na vlak domů odcházel v předstihu, aby stačil někde ulovit párek v rohlíku.
V okresním městě najednou potkal známou z vesnice. Dáma se vyznačuje láskou ke zvířatům, na procházky chodí s lasičkou a je o ní známo, že působí nějakém záhadném zaměstnání, spojeném s okultismem a duchovnem. Že by to ale byla jehovistka, nebo členka nějaké sekty, není známo ani místním drbnám.
Fanouš pozval známou do restaurace. Chtěl zavést rozhovor na zajímavé téma. Rád se baví s podivnými lidmi. Kamarádí s katolickým knězem, buddhistou a zavilým komunistou. V diskusích je ve svém živlu. Pozvaná dáma ale opatrně odmítá téma rozhovoru. Objednala si obědový salát. S despektem hledí na Fanoušův talíř, opatřený gulášem nevalné chuti. Ke spolustolovníkově stravě má nemístné poznámky.
Mají společnou cestu domů. Jedou autobusem v tropickém vedru. Sedí vedle sebe. Paní Věrka vysvětluje přenášení pozitivní energie. Přistupuje k praktické ukázce.
"Podejte mi ruku, odčerpám svoji energii do vašeho těla.“ Ruku podává. Baví jej, že vlastně nastane jakési tankování za letu. Paní Veruška se tak mění v čarodějnici Gzonskou, z veledíla Roccambollo, kníže katakomb. Fanoušovi se dostává poučení, že energie z těla dárkyně, bude postupně přecházet do všech orgánu obdarovávaného.
Bohužel slíbená transfuze přichází pouze do žaludku. Cestovateli začíná být špatně. K žaludku se přidává i hlava. Za záhladného úsměvu čarodějnice se oběť hroutí.
Se sykotem se otevírají dveře autobusu. Fanouš prchá do nejbližší restaurace. S paní Věrkou se ani neloučí. Pud sebezáchovy žene štvance na toaletu. Mizí v kabince a rychle klesá k zemi. Padá hlavou do mísy, jako na popravčí špalek. Chrlič rezavé barvy plácá na porcelán. Obsah žaludku se vyprazdňuje rychlostí vody, vypouštěné z přehrady. Tvář má bledou. Ze zrcadla se na něj dívá zdevastovaný člověk. Království za minerálku a jedlou sodu!
Z restaurace vychází do parné skutečnosti. Zbrusu nová krémová košile je na prsou rezavá. Doufá, že se jeho žaludek nestal obětí pozitivní energie, ale pouze důsledků požití guláše nevalné chuti. Zničenou košili hází do popelnice. U Vietnamců si zakupuje slušivé tričko za dvě stovky. Ulevilo se mu. Stal se obětí nezdravé výživy. Nechá si ale poradit.Paní Věrku určitě vyhledá. Musí přece vyzkoušet to přenášení pozitivní energie.
Jenom před další lekcí se vyhne guláši a objedná si také obědový salát!
V jejím osobním podání a praktickém cvičení bude něco tajemného. Studování této teorie ve dvou, může být záležitost veskrze příjemná!