Mimořádná noční

Mimořádná noční

6. 1. 2014

Koncem osmdesátých let minulého tisíciletí byl výpravčí Felix Kroček přeložen ze železniční stanice Horní Spěšíc na ředitelství ČSD a byl zařazen do funkce revizora osobní přepravy. Červenou čepici a modrou uniformu tím definitivně pověsil na hřebík. Novou funkci měl vykonávat v civilním oděvu a používat služební odznak. Také pracovní režim se mu podstatně změnil. Místo řízení provozu v jedné stanici vykonával pracovní povinnosti v mnoha železničních stanicích formou kontrol a také prováděl kontroly vlakových čet a revizi jízdních dokladů ve vlacích všech druhů s působností po celé síti ČSD.

V době, kdy do nové funkce nastoupil, se zvláště množily problémy s cestujícími na nočních rychlíkových spojích. Opilci a černí pasažéři značně znepříjemňovali služby vlakovým četám. Bratislavské ředitelství proto požádalo revizory z moravských regionů o výpomoc a zorganizování mimořádné noční kontroly.   

Felix Kroček byl ve funkci revizora necelé tři měsíce a neměl tudíž ještě mnoho zkušeností, když  hlavní kontrolor jeho a další revizory pověřil účastí na jedné z nočních kontrolních akcí na Slovensku, při níž je doprovázeli čtyři „osožáci“, příslušníci ozbrojené ostrahy železnic. Směna byla naplánovaná tak, aby bylo možno zkontrolovat co nejvíc rychlíků, zvláště mezinárodních, které směřovaly ze Slovenska do Polska a do Německa. Veškeré kontroly přitom probíhaly pouze na slovenském území. Prvním šokem pro cestující zřejmě bylo, když se ve vlaku objevili čtyři česky hovořící revizoři a dalším potom, když vzápětí hned za nimi kráčeli také čtyři česky hovořící „osožáci“ v uniformách. 

Pro Felixe Kročka byla ta směna takříkajíc křest ohněm. V jejím průběhu bylo pokutováno poměrně hodně černých pasažérů, převážně opilých. Zkrátka revizoři měli práce plné ruce, jejichž prsty byly v častém styku s mincemi i bankovkami všech druhů. Nebylo možno se vyhnout  ani několika konfliktním situacím, které se neobešly bez přímé asistence „osožáků“.
Při pobytu vlaku v Trenčíně zjistili, že na vedlejší koleji zastavil zpožděný noční rychlík, který byl sestaven pouze z lehátkových a lůžkových vozů. Původně nebyl v plánu, ale protože měli namátkově zkontrolovat také lehátkové a lůžkové vozy, využili situace, přeběhli přes koleje a nastoupili do něj. Než se vlak dal do pohybu, vyčkali chvíli na chodbičce jednoho z lůžkových vozů. 

Jeden z kolegů se smíchem oslovil Felixe Kročka: „Je ti známo, jak jsi správně v předchozím vlaku zabodoval? Nedošlo ti zřejmě totiž, žes pokutoval dvakrát stejného opilého cestujícího na přeplněné chodbičce vozu, opřeného o dveře WC. Nemohl najít jízdenku, tak jsi mu ji vystavil i s pokutou, zaplatil, v tlačenici na chodbičce jsi jej po chvíli požádal o jízdenku znovu, tu tvoji opět nebyl schopen naleznout, tak jsi mu i s pokutou vystavil další a zinkasoval jsi ho podruhé.“ Kolegové jej obdivně poplácali po rameni. „Začínáš dobře, bereme tě!“

Po rozjezdu vlaku hlavní kontrolor poslal revizory zjistit skutečný počet cestujících. Sám šel ke služebnímu oddílu průvodčího. Zpočátku marně klepal, dveře byly uzamčeny. Otevřely se teprve po chvíli a hlavu z nich vystrčil rozespalý slovenský průvodčí. Evidentně z počátku nechápal o co se jedná. Zorientoval se teprve po chvíli, ujasnil si, že se opravdu jedná o kontrolu a ustoupil, aby umožnil vstup dovnitř. Páchlo to tam kouřem a výpary z alkoholu jako v hostinci čtvrté cenové skupiny. Průvodčí se snažil předstírat že je vše v pořádku, že si jen na chvíli zdřímnul. Snažil se náramně, ale čím více maskoval svou opilost, tím na něm byla více patrna.

Po nahlášení počtu cestujících si hlavní kontrolor vyžádal jízdní doklady. Jízdenky s lůžkovými lístky byly bez ladu a skladu na jedné hromádce. Většina z nich nebyla řádně zaevidována, počet cestujících nesouhlasil. Jeden z oddílů první třídy nebyl evidován vůbec, i když byl obsazen dvěma pasažéry. Po řadě výmluv nakonec průvodčí přiznal barvu. Do vozu vzal načerno známého fotbalistu Slovanu Bratislava i s jeho milenkou. No a během jízdy se slavilo vítězství z odpoledního zápasu na Ukrajině a něco alkoholu se vypilo. Průvodčí, již vzpamatován ze své opice, s ochotou doplatil jízdné i s pokutami a udělal by vše pro to, aby ze služby vyvázl bez přísného postihu. Blížila se již konečná stanice vlaku, hlavní kontrolor tedy přivřel oko a na místě jej služby nezbavil, ač to bylo v jeho pravomoci. Později postoupil případ k vyřešení na ředitelství do Bratislavy. Pomalu se také blížil konec revizorské noční směny. Průvodčí začal snášet láhve plzeňského a nabízel koňak, vodku a různé jiné kvalitní alkoholické nápoje. Se svou nabídkou byl však odmítnut. Ve službě je přece pití alkoholu zakázáno! 

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.