Slýchávám od kolegů fotografů, jak je nebaví chodit na tiskové konference nebo na různé křty. Vždy se jen pousměju. Jasně, také nejradši fotím živější, akčnější, dramatičtější situace, ale to nemění nic na tom, že i tiskovky a spol. bývají poutavé.
Jako tento křest nové knihy Jiřího Menzela Rozmarná léta. Byl jsem na místě v barvách agentury 2media.cz Pavlíny Fechterové, s níž úzce spolupracuju. Těšil jsem se. Jak by také ne, když dílo Mistra Menzela mám tolik rád. A strávit poblíž něj večer? Přece radost!
Oscarový umělec přišel brzy. Hned se srdečně pozdravil s Jiřím Suchým, kmotrem knihy, který byl v restauraci Bresto ve Štěpánské ulici ještě dřív. Za chvíli bylo plno. Hosté a kolegové z různých redakcí. Miluju, když mám volné oko. To znamená, že agentura, pro níž pracuju, mi dá tvůrčí volnost.
Chodíte si, díváte se a mačkáte ten čudlík zvaný spoušť. Za volným okem je samozřejmě zodpovědnost. Musíte dodat fotografie, které jak agentura, tak v tomto případě i nakladatelství Slovart použije. Ale to je zapotřebí brát jako základ. A pak? Pak si hrajete.
Když jsem už měl namačkáno, mohl jsem jít. Ale zůstal jsem tam ještě. Chtěl jsem Jiřího Menzela fotit dál a dál. Jen jsem si lokálem chodil. S vodou a kávou. A koukal. Jakmile jsem udělal tento snímek, najednou nebylo třeba dalších. Tedy pro mě... Rozloučil jsem se a prošel večerní Prahou.
Fotografie stačilo zpracovat až další den. Ale nedalo mi to (jak také jinak, cha). Když jsem je rozeslal kolegyním a Ondřeji Maternovi ze Slovartu, otevřel jsem Rozmarná léta a dal si plzeňské. S vůní nové knihy i čerstvé pivní pěny jsem byl rázem v Postřižinách, viděl Rudolfa Hrušínského na sedmém schodu a slyšel houkat Ostře sledované vlaky.
Martin Straka, fotograf a TV komentátor na volné noze
