Rodinné filmy, negativy nebo zvukové nahrávky pořízené třeba prarodiči mohou přispět do výstavy Děda, kterou připravila pražská galerie Školská 28. Jejím hlavním cílem je podle pořadatelů připomenout mezigenerační míjení a nebezpečí slábnoucí komunikace mezi generacemi. Audiovizuální instalace se souběžně koná v Galerii Elpida sídlící ve stejnojmenném centru pro seniory v Praze na Pankráci.
Lidé mohou během výstavy Děda, která potrvá do 27. února, přinést a do expozice zapůjčit staré rodinné album, negativy, 8mm film nebo zvukovou nahrávku, které pořídili jejich dědečkové nebo babičky. Pořadatelé výstavy jim pomohou zjistit, co se na mnohdy dnes již nepoužívaných nosičích nachází. Jejich prostřednictvím je tak možné dozvědět se více o svých předcích a zjistit mnohé i o sobě.
Adam Podhola (1987), jeden z organizátorů projektu, navázal prostřednictvím fotoalb z 50. a 60. let užší vztahy se svým prarodičem Jánem Hrubým (1929). Vedle fotografova vnuka tvoří tým iniciátorů projektu další absolventi vysokých škol, Kateřina Frejlachová (1986) a David Hájek (1986).
Zamýšleným těžištěm výstavy byly zpočátku závěsné exponáty, neboť barevný nosič přesahuje ve svém původním zpracování kategorii běžné rodinné fotografie. V Komunikačním prostoru Školská 28 však dostalo přednost zdůraznění příběhu setkání dvou generací, tedy sociální role média.
Projekci 235 záběrů, které pořadatelé vybrali z více než čtyř stovek snímků, doplňuje zvuková instalace audiozáznamů a katalog. Projekt se tedy vztahuje také k poměru obrazu a osobního svědectví. V Galerii Centra Elpida je umístěno na patnáct zvětšenin.
"Každý, pro nějž je převládajícím zájmem sdílení vzpomínek, předpokládá, že najde adresáty. Obvyklou motivací bývá zachovat památku na sváteční chvíle či jiné výmluvné okamžiky, vzácněji pak na pracovní sepětí rodiny. Postřehy Jána Hrubého z přibližně patnáctiletého období oslovují naše povědomí o minulosti. Tam, kde se nám nedostává datací, zkoušíme stáří výjevů alespoň odhadnout. Snímky tedy podněcují vzpomínání dokonce i tím, co tají, a zároveň naznačují rozdíl mezi původním zážitkem a strohostí jeho zprostředkování fotografií," píše mimo jiné v katalogu fotograf a teoretik fotografie Josef Moucha.