Mnoho sbírek od modelů letadel až po poštovní známky
Během života jsem jako kluk sbíral řadu různých předmětů s mým tatínkem, který mne v tom podporoval , od různých sportovních i podnikových odznaků, přes nálepky ze zápalek (filumenie), tisíce pohlednic až po podpisy známých lidí. Když v necelých 50-ti letech tatínek zemřel na komplikace po žloutence, tak jsem v závěti našel i několik vět a podpis, kde mi odkázal jeho sbírku známek zejména z doby Rakouska-Uherska a tematickou sbírku výtvarného umění na známkách. Pochopitelně jsem těch 10 alb pečlivě setříděných známek v sériích neprodal, ale uchoval. Nechtěl jsem prodat vzpomínky.
Volání a vůně dálek
Když si někdy ta alba prohlížím, tak se mi vybavují naše dlouhé společné večery s lupou a pinzetou, kdy jsme si prohlíželi cizokrajné známky s letadly, vlaky, balóny i loděmi. Tak byly přiváženy známky vonící dálkou na dopisech a pohlednicích do tehdejšího Československa. Jsou na nich důstojní státníci ve fezech, turbanech i vojenských čepicích. Velbloudi, lvi a neznámé horské štíty na malých obrázcích. Ve škole jsem po mnoha hodinách dějepisu a zeměpisu pochopil, jak daleko nebo i překvapivě blízko jsou ty neznámé země. Dočetl jsem se, kdo jsou ti neznámí muži či ženy na známkách. Protože můj tatínek se nedožil vnoučat, tak jsem alespoň synovi i dcerce ukazoval jeho sbírku známek a prožili jsme opět řadu večerů nad zoubkovanými obrázky z dalekých zemí. A reprodukce nádherných obrazů Tiziana, Rafaela nebo Moneta na známkách z celého světa se dětem líbily. Vysvětlil jsem jim, že krásu obdivují lidé na mnoha místech, a proto je tisknou na památku i tam, kde nemají nádherné obrazy v galeriích.
Realita života - redukce sbírek
Jako kluk jsem asi od deseti let do osmnácti intenzivně sbíral pohlednice nejen z Československa, ale z celého světa. A na atlasu světa jsem si odškrtával státy, které jsem měl ve sbírce. Pochopitelně nejcennější byly pohlednice od přátel poslané na naši adresu domů. Maminka mi s pochopením věnovala krabice od bot, kam se přesně pohlednice vešly na šířku. Ale s údivem sledovala jak krabice přibývají a místa ve skříních ubývá. Měl jsem přesnou evidenci – pohlednice jsem měl ze 158 zemí světa, ale chyběl mi pochopitelně jediný kontinent – Antarktida, kde se pohlednice moc nevydávají. Když jsme se stěhovali, tak jsem musel sbírku z celkového počtu více než 5 tisíc pohlednic podstatně zmenšit. Zůstala mi jen jedna krabice od bot s nejcennějšími pohlednicemi jako vzpomínka na bývalou sbírku. Většinu pohlednic jsem rozdal jiným sběratelům a některé jsem prodal na burzách. Vzácné byly zejména pohlednice staré Prahy ještě z doby Rakouska-Uherska.
Dnes už prakticky žádné sbírky z prostorových důvodů nemám, ale mám hezké vzpomínky na sbírky mého tatínka, moje vlastní i na sbírky mého syna, který sbíral kartičky hokejistů NHL v USA a Kanadě.Čekám jen, co budou sbírat vnoučata,která jsou zatím ještě moc malá.
Tisíce uložených digitálních fotografií
Geniální vynález osobních počítačů nám umožňuje uložit některé sbírky a vzpomínky jako snímky - na disky počítačů, miniaturních pamětí flash, nebo na CD a DVD. Žádná velká papírová alba a lepení růžků. Žádné velké krabice plné drahých barevných diapozitivů v rámečcích. Není už potřeba diaprojektorů. Tomu říkám úspora místa a hlavně rychlá možnost vyhledávání utříděných fotografií v databázích.
Poslední sbírka
Ale přece jen mi zůstala malá sbírka kamenů na chatě, kde je více místa než v bytě. Vedle sebe tam jsou u záhonu kameny z Chorvatska i Japonska, ze Sicílie nebo Sardinie, které jsem si osobně přivezl na památku. Ale chci tam ještě přidat pár kamínků z Tater, Beskyd, Bílých Karpat i dalších hor, kde jsem kdysi byl a kameny jsem si nepřivezl. Věřím, že nám zdraví bude přát a ještě to s manželkou stihneme.
