Jsem účetní 65/165/65 a pracuji v účtárně v Praze Vršovicích. Baví mě to. Je to adrenalinový sport. Tak dnes například je pátek 12.11.2010. Je právě čas zpracování mezd. Zadávám do počítače zaměstnancům nejdříve různé překážky v práci, jako je dovolená, nemoc, ošetřování člena rodiny, návštěva lékaře, neplacené volno, placené volno, a teď lahůdka, na jednoho zaměstnance přišlo 29 (slovy dvacetdevět) exekucí, které nabyly právní moci, a teď zadávám všechny do systému. Všechny jsou z Dopravního podniku za nezaplacené pokuty ještě z doby, kdy se platila za jízdu načerno přirážka 200 Kč.
Každá exekuce je ve výši zhruba 14 tisíc korun. Musím se velice soustředit, abych vše naeditovala správně – číslo účtu exekutora, variabilní symbol, datum nabytí právní moci, od kdy srážet, celkovou vymáhanou částku… Po hodině to mám a dám si provést výpočet. Na každou exekuci mu bylo sraženo 158 Kč. Po vytvoření příkazu k úhradě, který bude každý měsíc dvacetidevítipoložkový, se mě šéf zeptal, jestli mu může ještě strhávat z platu bankovní poplatky, které budou nemalé…
Opouštím mzdovou agendu a účtuji tuny štěrku, betonu, písku, žebírkové oceli, odvoz sutě, až mě bolí celý tělo. Abych si chvíli odpočinula, řeším nákup pozemků, zatížených věcným břemenem přístupové cesty, od dvaadvaceti spolumajitelů a vypočítávám darovací daň k tomu břemenu. Jsem naprosto v pohodě a při práci si zpívám. Doufám, že jsem všechny daně vypočítala správně, vystavím příkazy k úhradě, aby to stát dostal včas, aby mohl financovat potřeby nás, občanů. Za chvíli je padla, čili blíží se 16. hodina. Kolegyně řešila podobné úkoly a po celodenní šichtě teď v 15.50 sedí vysíleně na židli, hledí skelným pohledem do zdi, paže jí visí bezvládně k zemi a v pravé ruce drží dvouvrstvou bublinkovou fólii a prask prask prask - odpočítává poslední minuty tohoto pracovního týdne. Ptám se jí, co bude o víkendu vařit. Neodpovídá. Chlapi z firmy už stojí v bundách u dveří a loučí se, někteří spěchají na pivo, při němž budou sledovat fotbal, někteří se těší domů, kde budou sledovat fotbal, každopádně si u něj dají taky pivo.
Taky se těším domů. I když nejsem pivař a jsem fotbalový negramot a všeobecně sportovní ignorant. Ačkoliv tedy ani fotbalu a ani pivu neholduju, musím ovšem i já bedlivě sledovat českou fotbalovou Gambrinus ligu.
Totiž ta účtárna leží na válečném území. Mezi nádražím Praha Vršovice a SYNOT TIP ARÉNOU.
Z webu: Významná železniční stanice Praha - Vršovice se skládá z několika částí: osobního, vjezdového a seřaďovacího nádraží a z čekacích kolejí. Rozkládá se na velkém území mezi Nuslemi, Zahradním Městem a Hostivaří. Nadmořská výška 220 m. n. m., v provozu od r. 1880. Hlavní budova osobního nádraží je umístěna na území Vršovic v Ukrajinské ulici.
Z webu: SYNOT TIP ARÉNA je domácím stadionem SK Slavia Praha, v SYNOT TIP ARÉNĚ hraje i reprezentace České republiky
Tak dnes je tedy pátek. V 16.15 jsem vypnula počítač, všude zhasla, zamkla účtárnu a odebrala se k domovu. Jdu směrem k již zmíněnému nádraží, neb tam je tramvajová zastávka, kde nastupuju do tramvaje č. 7 a jedu domů, tedy kolem již zmíněné SYNOT TIP ARÉNY, do Strašnic, kam jsem se nedávno přestěhovala. V hlavě mám uloženo: Gambrinus liga (16. kolo) Slavia - Ostrava, pátek 12.11.2010 18:15
Z tisku: Policejní manévry, speciální pořádkové jednotky, psovodi, policisté na koni, antikonfliktní tým, vrtulník, sto osmdesát pořadatelů - to vše dohlíží ve Vršovicích na velmi rizikový zápas Slavie s ostravským Baníkem. Obyvatelé centrální Prahy 10 by měli počítat s omezením dopravy a problémy… Při návratu fanoušků po ukončení fotbalového utkání bude vlak R 443 Šírava posílen o pět vozů. Vlak vyjíždí podle jízdního řádu z Prahy-Vršovic ve 20.47 hodin a z pražského hlavního nádraží ve 21.11 hodin. Do Ostravy-Svinova by měl dojet v sobotu v 01.30 hodin.
A tak mě nepřekvapí nic. Ani to, že nad centrálními Vršovicemi visí ve vzduchu vrtulník s termovizí, před nádražní budovou je zaparkováno nepočítaně policejních vozidel všech velikostí, od motocyklu až po autobus. Právě přijel vlak. Z vozidel se vyhrnuli těžkooděnci, utvořili kordón, do kterého se vlévají pasažéři, kteří z vlaku vystoupili. Nevím, zda to byl speciální vlak, nebo jestli někde uvnitř v útrobách nádražních oddělovali zrno od plev - fotbalové fanoušky od běžných cestujících. Policejní vozidla se zvolna rozjela, majáčky modře blikají, dopravní policisté zastavují dopravu, tedy i tramvaj, do které jsem právě nastoupila. Jsem ráda, že sedím uvnitř, v teple a bezpečí. Průvod se pomalu vydává na pochod ke stadiónu. Pak následuje opět několik policejních vozidel a za nimi vyjíždí naše tramvaj a pomalinku se sune za průvodem. Krásně si užívám.
Za chvíli se bude kolona vracet zpátky k nádraží, přijede další vlak… Mám příjemný pocit z toho, že jsem jedním, a to velice důležitým, kolečkem v této mašinérii života.