S téměř 21 miliony obětí je nacistický vůdce Adolf Hitler na třetím místě v žebříčků největších masových vrahů 20. století. Podle amerického historika Rudolpha Rummela jej předstihli pouze dva komunističtí diktátoři – sovětský Josif Stalin, jenž má za 24 let vlády (1929-1953) na svědomí 42,7 milionu obětí, a čínský Mao Ce-tung, za jehož třiapadesátiletého panování (1923-1976) zahynulo 37,8 milionu lidí.
Hitlerovi, který se narodil před 125 lety, 20. dubna 1889, ale vládl „jen“ 12 let (1933-1945), se však do statistik nepočítá asi 30 milionů mrtvých na evropských bojištích druhé světové války. A podle německého historika Sebastiana Haffnera způsobil tento fanatik s knírkem nejvíce změn po celém světě v relativně krátkém čase od časů panování Alexandra Velikého ve čtvrtém století před naším letopočtem.
Vztek, nenávist a světlé zítřky
Jak se stal tento nedostudovaný syn státního úředníka manipulátorem davů, jenž rozpoutal největší světovou válku lidstva? Podle historiků propadla jeho charismatu zdatného rétora a jeho idejím o budování nového národního společenství většina obyvatel jednoho z nejcivilizovanějších národů: Německa. Jeho cestu k moci usnadnily také výsledky první světové války, z níž vyšlo Německo materiálně i psychicky poníženo, a velká hospodářská krize.
V zemi zdecimované válkou zvolil rodák z rakouského Braunau na Innu jednoduchou metodu: pomocí zdánlivě otcovské péče přesvědčit občany, aby se vzdali své svobodné vůle ve prospěch sociálních výhod. Mentalitu nižších vrstev poznal dokonale, když se ještě před první světovou válkou všelijak protloukal bez prostředků a bez rodiny (matka zemřela čtyři roky po otci, když bylo Hitlerovi 18 let). Reálné gymnázium nedokončil kvůli přihlášce na Akademii výtvarných umění, kam ho ale pro nedostatek talentu nevzali, a tak se živil jako dělník na stavbách a prodával své kresby.
Po vítězství revoluce v Rusku ještě zesílila jeho nenávist k marxismu a Židům a v roce 1919 vstoupil Hitler jako třicetiletý do strany práce. Ta se o rok později přejmenovala na Nacionálně socialistickou dělnickou stranu Německa (NSDAP) a Hitler se stal jejím předsedou. Po neúspěšném pokusu o puč v listopadu 1923 byla strana zakázána a Hitler skončil ve vězení, kde si z pětiletého trestu odpykal jen rok a kde sepsal Mein Kampf (Můj boj). Již z této knihy, v níž formuloval program NSDAP, bylo možné vyčíst zrůdnost nacistické ideologie, která prosazuje stát řízený nejvyšším vůdcem a nadřazenost jedné rasy, oprávněné porobit si a likvidovat rasy ostatní. Jako další cíle vytyčil Hitler životní prostor a světovládu německého národa.
V roce 1925 obnovil Hitler NSDAP, která zahájila hon na voliče líbivými hesly o sjednocení velkého národa a vymazání sociálních rozdílů. Zatímco v roce 1928 získala v parlamentních volbách jen asi dvě procenta hlasů, v září 1930 (po vypuknutí velké hospodářské krize) to bylo zhruba devětkrát tolik a v červenci 1932 se s necelými 38 procenty hlasů stala nejsilnější v parlamentu. Říšským kancléřem byl Hitler jmenován 30. ledna 1933, a to i díky konzervativcům, kteří věřili, že mu "vytvořili pouze určitý rámec" a že ho tím "zkrotili".
Výslunní, válka a bídná smrt
Opak byl pravdou. Odpůrce ve straně zlikvidoval Hitler během "noci dlouhých nožů" (červen 1934) a jeho ministr osvěty a propagandy Joseph Goebbels zahájil fanatizování davů nacistickou ideologií. V září 1935 vyhlásil Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku zákony, na jejichž základě pod záminkou ochrany "německé cti a krve" likvidoval každého, kdo nemohl prokázat "árijský původ". Týkaly se zejména Židů, jichž v německých koncentračních a vyhlazovacích táborech zahynulo na šest milionů.
Své velmocenské ambice začal Hitler úspěšně realizovat připojením Sárska (1935), Rakouska (1938) a českého pohraničí (1938) k Německu a zřízením protektorátu Čechy a Morava (1939). Přepadením Polska v září 1939 zahájil druhou světovou válku, která se stala nejkrvavějším konfliktem v dějinách lidstva. Odhady obětí se pohybují od 35 do 60 milionů.
Jedním z nejtemnějších období jeho vlády byl holocaust, systematické vyvražďování Židů. "Konečné řešení židovské otázky" probíhalo od přepadení SSSR 22. června 1941, koordinace holocaustu pak byla ujasněna na známé poradě v berlínské vile Wannsee 20. ledna 1942. Nacisté a jejich pomahači zavraždili za necelé čtyři roky (od léta 1941 do konce války v květnu 1945) na šest milionů Židů, tedy asi dvě třetiny Židů v Evropě.
Na Hitlera bylo spácháno několik atentátů, žádný z nich ale nebyl úspěšný. K nejznámějším patří operace Valkýra, již vedl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg a jež měla Hitlera zabít v červenci 1944 v Rastenburgu časovanou bombou. Jako první se Hitlera pokusil zastřelit již v listopadu 1938 v Mnichově švýcarský student teologie Maurice Bavaud.
Nacistického vůdce se svět zbavil až 30. dubna 1945, když po prohrané válce spáchal sebevraždu v berlínském bunkru. Učinil tak společně se svou čerstvou novomanželkou Evou Braunovou. Jejich těla byla na Hitlerův příkaz vynesena před bunkr, polita benzínem a spálena.
