Francouzský vojevůdce a jedna z hlavních postav evropských dějin přelomu 18. a 19. století Napoleon Bonaparte prožil závěrečné období svého bouřlivého života v zajetí. Nejprve byl před 200 lety, 4. května 1814, poslán do exilu na italský, tehdy ale francouzský ostrov Elba. Z ostrova se mu ale v únoru 1815 podařilo uprchnout, poté přistál se svými přívrženci opět u francouzských břehů a během triumfální cesty směrem k Paříži sbíral síly k rozhodující bitvě u Waterloo. Prohraná bitva pak ukončila Napoleonovo "stodenní císařství" a znamenala definitivní ztrátu trůnu. Zbytek života strávil jako britský zajatec na ostrově Svatá Helena v Atlantickém oceánu, kde v roce 1821 zemřel.
Ostrov Elba, který leží v Tyrhénském moři asi deset kilometrů od pobřeží, se stal francouzským územím v roce 1802. Napoleon byl zde formálně jmenován císařem ostrova a na Elbě měl k dispozici osobní gardu čítající 700 mužů. Během svého pobytu zde provedl řadu ekonomických a sociálních reforem a navrhl také vlajku ostrova (bílou s červeným pruhem a třemi zlatými včelami). Napoleon pobýval na Elbě devět měsíců a 21 dnů.
Po Vídeňském kongresu připadla Elba v roce 1815 Toskánskému velkovévodství, v roce 1860 se pak stala součástí sjednoceného Italského království.