Oranžata

Oranžata

9. 5. 2014

Důchodce Bohouš Ondráček sice žije v barevném světě, nepreferuje však žádnou určitou barvu. Odmítá jenom barvu černou, o které tvrdí že je to barva klerikálů, esesáků a funébraků. Netíhne ani k barvám klubovým. Je mu upřímně líto jedné důchodkyně z hlavního města, která byla prezentována v televizi jako fanynka Slávie. Ta žena má doma všechno do červenobíla. Domovní doplňky jsou zásadně tohoto zabarvení. Paní nosí i patřičnou šálu a zimní čepici. Stěny jejího útulného bytečku nezdobí portréty rodinné, natož náboženské. Ze všech stran na ni hledí slavní Slávisté v čele s "Pépi“ Bicanem. Možná ji uniknul prostý fakt, že Slávii nefandí ani samotní fotbalisté a za větší peníz budou hrát třeba v Azerbajdžánu.

Zelenou barvu znechutil Bohoušovi František Ringo Čech, který užaslému národu zjevil novinku, že tráva je zelená a fotbal, to je hra. Zelené barvy si dost užil na vojně. Kvůli zelenému sáčku odmítl myslivost. Nebyl nikdy na honu, ani jako nadháněč. Došlo mu, že se myslivci navzájem střílejí v domnění, že je dobré býti v přírodě zeleným a splývat s okolím. V Americe lovci pochopili, že zvířata nevidí barevně a proto tamní lovci hýří barvami. Zelená barva jako taková má však nejvíce odstínů!

Bohouš je osoba sečtělá a ví, že modrou barvu miloval hudební skladatel Jaroslav Ježek. Možná že se jeho slabému zraku jevila jako příjemná, nebo neporušená. Těsně před jeho smrtí mu Voskovec s Werichem věnovali každý jinak modrou kravatu. Modrou barvu nosil senior Bohouš po celý život jako železničář. Tato barva se táhla celým jeho životem a ještě v důchodu donášel části uniformy.A životem důchodce se mihnul rudý prapor, žlutý kvítek ze Stínadel, červená se linoucí záře a fialky.

Jako znalci historie mu učarovaly bílé kabáty Rakušanů, modré kamizoly Francouzů, červené pláště Angličanů a brčálově zelení Rusové. Uvažoval jen, že Rakušané museli bojovat jen ve stoje, neboť plížení a plazení by jejich uniformám na kráse nepřidalo. Odnesl by to i pověstný bílý kabátek!

V dobách kdy lepil letadýlka bojoval s mícháním. Oříškem byla  barva kachních vajec u anglických a půlnoční modř u amerických letadel. Jednou dlouho do noci míchal z barev firmy Rewell olivovou barvu na bombardér typu Liberátor. Zdárnému konci učinila přítrž manželka v noční košili. Nedomíchal. Rozzuřená žena mrštila letounem o zeď. V dnešní době, kdy lze zakoupit barvu již namíchanou to už není to pravé, ořechové.

V poslední době se v hojném počtu objevuje na veřejnosti barva oranžová. Oranžově svítí dělníci na železnici i stavitelé dálnic. Při velkých rekonstrukcích je na první pohled vidět, jaká nevídaná množina dělníků se na stavbě pohybuje. Oranžovým přílbám se nevyhnuli ani posunovači na železnici. Vizuálně tak připomínají jedlou houbu, zvanou klouzek.

Oranžová barva se stala nedílnou součástí silničního provozu. Reflexní vesty se pomalu stávají nutností. Ve Slovenské televizi proběhla reportáž o průniku oranžových vest k věřícím. V jednom městě totiž nebylo možno přijít ke kostelíčku jinak, nežli po rušné silnici. Sem tam to nějakou stařenku smetlo. Zastupitelstvo města rozhodlo, že všichni věřící jdoucí nebezpečným úsekem musí být opatřeni touto ozdobou. Výsledek byl označen známým pořekadlem o hrachu a zdi. Nakonec vše vyřešil pan farář! Oranžové procesí se pak stalo součástí běžné cesty ke zbožnému cíli.

Bohouš Ondráček reflexní vestu nenosí. Silnici první třídy přechází po přechodu jen cestou do hospody a zpět. Jeho konzumace dvou piv za večer je předpokladem, že si cestu nebezpečným úsekem ohlídá. A přece se s oranžovou reflexní vestou setkal nečekaně a v naprosto neobvyklém prostředí.

Jako houbař se důchodce pohyboval dobře známým terénem. Lesní ticho, nikde ani živáčka. Najednou z dálky zaslechl štěbetání dětských hlásků. Pak to uviděl. Mezi stromy se zjevil oranžový mrak. Paní učitelka použila oranžové vestičky dětí jako orientační bod. Zcela podle zásady vidět a být viděn, pohybovaly se děti terénem s patřičnou hrdostí na svůj vzhled.

Bohouš pozoroval tento zjev značně rozrušen. Napadlo jej jediné slovo ORANŽATA!

Konečně na stará kolena objevil senior zamilovanou barvu. Bude to oranžová. Nebude však ve fotbale fandit Holanďanům. Pořád bude vidět tu záplavu oranžových vestiček na zelené trávě, lemovanou lesním porostem a doprovázenou štěbetavou zvukovou kulisou!

Tolik proklamovaná Bezpečnost silničního provozu se v tomto případě stala pouze okrajovou záležitostí.

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.