Pokračujeme v seriálu, jehož cílem bude seznamovat všechny starší spoluobčany s útrapami, které musíme denně řešit. Jen pro pořádek, autorka je sebevědomá seniorka, která v důsledku takřka pětadvacetiletého využívání všech pomůcek, jež přivedl na svět ďábel jménem Gates, je téměř slepá. Takže její vnímání světa je ostřejší přes slechy než přes zrak.
Cestování hromadnou dopravou přináší stále větší útrapy. Na tom malém prostoru, který je vám vyčleněn na cestu dlouhou třeba deset kilometrů, máte možnost se přesvědčit o tom, jak daleko došlo (ne)vychování lidí.
Jedním z největších nešvarů současné doby je usazení pasažérů na tzv. trojce v metru. Taky jste si všimli, že ti mladší a mrštnější si zásadně sedají na místo, které je na dvousedačce blíže do uličky? Nedej bože, když je i samotné sedadlo naproti obsazené. Vy ploužící se i ve svém věku z práce, neboť tabulky ministerstva práce a sociálních věcí jsou neúprosné, se pokoušíte s půlkou chleba, jedním máslem, deseti dkg šunky apod. (tedy malým nákupem) prodrat se na jedinou volnou sedačku u okna. Nevycházíte z údivu, když zjistíte, že spolupasažér, který zvolil pro něj výhodnější místo směrem do uličky, s vámi cestuje až na konečnou.
Moje doporučení všem dopravním podnikům v téhle divnozemi je, aby podobně, jako jsou všude označeny nouzové východy a u nich sekerky pamatující Jánošíka, byla rozkreslena místa s návodem na pořadí jejich obsazení. Pokud by se téhle myšlenky měl chopit nějaký „chytrý manažer“, je zbytečné využít jeho služeb. Myslím, že by to mohla být výzva pro děti v mateřských školách, které by se při kreslení těchto edukativních pomůcek jistě vyřádily. Stáří v metru je ponižující.
