Letos mu bude šedesát. Má za sebou těžké roky, ze kterých by se leckdo nevymanil. Měl velké dluhy, propadl alkoholu, zdálo se, že jako s hercem s ním už nikdo nepočítá. Přesto se Roman Skamene nevzdal. Teď si splnil sen. Do kin jde pokračování filmu Bony a klid. Celá léta pracoval na tom, aby pokračování úspěšného trháku vzniklo.
Bony a klid, kde jste hrál svou nejznámější roli, veksláka, vám ale v podstatě moc štěstí nepřinesl, nepletu se?
Jak se to vezme. V té době jsem byl to, čemu se říká slavný. Dostal jsem se na výsluní. Každý umělec má své periody, kdy to s ním jde nahoru a dolů. Já byl v té době hodně nahoře. Bony a klid viděl snad každý. Navíc v tu dobu začínalo video, takže ho veksláci šířili na kazetách. Když jsem někam přišel, veksláci mě zvali na panáka, byl jsem jejich. Hodně jsem jich znal. Možná mě tento svět přiměl k tomu, že jsem se začátkem devadesátých let pustil do podnikání, které neskončilo dobře. Ale to tehdy zkusila spousta lidí.
Víte, proč to ale právě vám nevyšlo?
Vymyslel jsem si, že budu mít restauraci. Jenže, podobně jako jiní umělci, jsem nalítl gaunerům, podvodníkům. Myslel jsem, že všichni jsou čisté duše. Nakonec jsem se dostal do dluhů, dokonce jsem si půjčil i od lichvářů. I když jsem všechno zaplatil, dopadlo to tak, že jsem málem přišel i o chalupu, kterou mám moc rád. Prostě špatné období.
Pak se o vás hodně psalo v souvislosti s alkoholem...
To je pravda. Pil jsem. Není důvod to zastírat. Byl jsem na dně.
Co vám pomohlo?
Nejvíce moje žena. Jsme spolu třicet let. Ona se mnou překonala to nejhorší období, kdy přede mnou produkce zavíraly dveře, protože se říkalo, že Skamene už jen chlastá. Pomohl mi i Vítek Olmer, když jsme spolu natočili Tankový prapor. Vlastně jsem pořád nějak přežíval. Ale já nejsem ten, který umí žadonit o práci, leštit kliky, takže jsem spíše čekal, co život přinese.
Neztratil jste s tím, jak roky běžely, někdy víru, že se z toho špatného období vůbec dokážete vyhrabat?
Někdy to bylo opravdu těžké. Ale pořád jsem měl sen, že jednou natočíme Bony a klid dvojku. Věřím tomu, že u tak úspěšného filmu lidé budou zvědaví na pokračování. Beru ten projekt jako své dítě, které pět let tlačím před sebou. Byly s tím různé potíže, jak už to bývá. Ale vydrželi jsme. Zase jsem se dostal do období, kdy mám tolik práce, že na blbosti není čas. Vím, že musím mít čistou hlavu a to mi pomáhá. Taky mám hodně práce v divadle, jezdím například s amatérským souborem Bezevšeho, jsou to bezvadní lidi.
Takže vy jste vlastně důkazem, že člověk, který prožil hodně zlého, může být v šedesáti zase ve skvělé formě?
Jasně. Nevím sice, jestli jsem ve formě, ale nezbývá mi nic jiného, než dělat všechno proto, abych se o to pokoušel. Hlavně přijďte do kina, protože Bony a klid dvojka jsou pro mě opravdu důležitá věc.
Bylo to špatné období, kdy člověk pozná, že s ním už vlastně nikdo nepočítá, třeba k něčemu dobré? Bilancujete takhle někdy?
Bylo dobré k tomu, že je mi už úplně jedno, co se o mě mluví a píše. Je mi to fuk. Moji blízcí a ti, kteří mě dobře znají, vědí, jaký jsem, a pro mě je důležité, abych je nezklamal. Ale jestli někdo někde řeší, zda Skamene vydrží pít či nepít, mě už fakt nezajímá.
Roman Skamene
Letos na podzim oslaví šedesátku. Hraje už od dětství, první roli dostal ve třinácti ve filmu Útěk. Pak byl známý jako Červenáček ze Záhady hlavolamu. Mezi jeho nejznámější snímky patří Bony a klid a Tankový prapor. Se svou manželkou má dvě děti.
