Moje maminka trapasy vytvářela pořád a pomalu se stávala postrachem rodiny. Trapasy dělala opravdu denně. Byla jinak velmi chytrá a inteligentní, ale v tomhle směru u ní nastala nějaká vada.
Nevím jak je to možné, ale i když tvrdila, že si dává pozor, dělala to stále. Když jsme byly děti, tak jsme s bratrem nechtěli s maminkou nikam chodit. Hrozně nám to vadilo, ale mamince to bylo jedno. Přenášela se přes všechny trapasy lehce a dělala, že se jí to netýká. Jeden trapas, který se týkal mně si pořád pamatuji a ještě dnes mě polévá horko, když si na to vzpomenu.
Jely jsme s maminkou v tramvaji. Maminka seděla a já jsem stála nad ní. Bylo mi patnáct, hrozně jsem si potrpěla na zevnějšek a měla určité komplexy ze svého dospívání. Ostýchala jsem se před lidmi, často jsem se červenala a také o kluky jsem v té době neměla ještě žádný zájem. Najednou se na mne maminka zespodu zadívala a řekla na celou tramvaj: "Ty máš nějaké velké břicho, nejsi náhodou v jiném stavu?" Co to se mnou udělalo si nepřejte vědět. Chtěla jsem vystoupit za jízdy, propadnout se, nebo vypařit. atd.. Bylo to hrozné, ale s maminkou to ani nehnulo. Vůbec si nevšimla, jakou ránu do mé důstojnosti mi zasadila a dožadovala se odpovědi. Myslím, že i celá tramvaj čekala, jak to vlastně je. Všichni si mne podrobně prohlíželi. Zařvala jsem, že nejsem a když tramvaj zastavila, vyskočila jsem a utíkala pryč. Maminka se ovšem divila, proč tak vyvádím.
Jednou jsem chtěla jít na diskotéku a maminka se rozhodla, že půjde se mnou. Měla totiž nějaké období, kdy si chtěla dokazovat, že je ještě mladá a že dožene, co zmeškala. Tatínkovi to bylo jedno. Už ji znal a stejně někam chodil nerad, natož na nějakou diskotéku. Diskotéka se konala v hospodě ve vesničce, kam jsme jezdili na prázdniny. Jelikož jsem zrovna neměla s kým jít, tak mi ani nevadilo, že se mnou maminka jde. Zapomněla jsem ale na její trapasy.
Sedly jsme si ke stolu, kde už seděl pár. Žena byla taková hodně silná a vedle ní mladý muž, velice pohledný. Ona seděla, moje maminka seděla, já jsem tancovala a i ten muž byl pořád v jednom kole. Maminka nikdy nevydržella být dlouho zticha, a tak s tou ženou zapředla hovor. Vrátila jsem se zrovna ke stolu, když jsem slyšela jak maminka říká:" Ten váš syn je opravdu dobrý tanečník a je na roztrhání. Mladá žena se na ní podívala pohledem, na který nezapomenu a tiše řekla: "To není můj syn, ale můj manžel." Chtěla jsem jít okamžitě domů, ale v tom pro moji docela spokojenou maminku začali chodit tanečníci a ona se bavila a domů jít nemínila. Jak bylo té ženě si ani nechci představovat. Brzy odešla i s tím svým synem-manželem. Asi mu ten trapas zatajila, ale bála se, aby maminka v trapasech nepokračovala.
Když můj syn absolvoval taneční a měl mít první ples, maminka se dožadovala, že se také chce podívat. Syn nechtěl, svoji babičce nevěřil. Ona se však zapřísahala, že trapas neudělá. Nebudu to už rozebírat, ale trapas udělala a vůbec né malý. Syn tehdy přišel o svoji první dívku.
| Prožili jste nějaké životní faux pas? Co se vám v životě nepovedlo, případně, na jaký omyl či trapas nikdy nezapomenete? Pošlete na téma Můj trapas povídku, příběh nebo glosu. Nejzajímavější příspěvek opět oceníme. |
