...Pokračování
Než jsem se tentokrát pustil do psaní, přelétl jsem v rychlosti stránky cestovních kanceláří, které vozí naše rybáře do Norska, abych nebyl úplně mimo mísu. Je jich hodně a nabízejí ještě víc. Samé nej. Nejrybnatější pstruhové a lososové řeky, největší ryby,nejseverněji položené rybaření, nejlevnější lov ve slaných vodách, který je až na pstruhy a lososy prakticky zadarmo atd. A když už na ryby jedete, dovezte pořádnou porci domů. Připravíme, zamrazíme, přepravíme!
Tak to není naše parketa. Pruty sebou máme, to jo, ale patří mezi běžné vybavení, tak jako na příklad dětský gumový balonek, kterým si hrajeme třeba na palubě trajektu jako malé děti. I ony slouží pro zábavu. Až na vyjímky, všichni drželi v roce 2002, kdy jsme poprve vyrazili do Norska, rybářský prut prvně v ruce. Žádné příručky, žádný trening, jenom oči na pozorování Norů ve věku od tří do sedmdesáti let, jak do fjordu za přílivu mrskají kovové rybičky a pak prutem poškubávají, aby za pár vteřin vytáhli na břeh kilovou tresku. Nebo tříkilovou. Jak se podaří.
Šéf to dobře vymyslel. Postupně jsme na ryby zakotvili vždy blízko opravdové kuchyně. První úlovek se kryl s první návštěvou v kempu Kjellingstraumen Fjord Camp, který se stal od té doby cílem každé další návštěvy Norska. Zde nás majitel kempu zavedl k fjordu,který se vyhřívá na slunci jen nějakých 200 m od kempu, vysvětlil nám, jak prut složit, držet v ruce, navázat rybičku, vhodit do vody a nikoliv na břeh atd. Po půl hodině tenkrát šéf /jak jinak/ ulovil za soustavného cvakání spouští a vrnění kamery první tresku ne větší než sedmdesát deka. Zatím co my jsme pokračovaki v lovu, majitel kempu s ochotou jemu vlastní, odskočil do kuchyně a za dvacet minut už volal: "Come in here, boys!". Neopakoval se biblický příběh s rybou a nysycením davů, ale sousto na každého vyšlo a bylo skvělé. Přirovnávat mražené tresky z našich supermarketů k této lahůdce nelze ani náhodou. A tak vznikl precedens. Kemp = rybaření ve fjordu.
Úspěchy v jednotlivých letech se stupňovaly. Aby bylo jasno. Do tohoto kempu jezdíme každý rok, protože je jednoduchý, rázovitý, levný, pohodlný a hlavně, zvyk je železná košile. Majitel je osamělý vlk, který se od listopadu do dubna nedostane dál, než dvacet metrů před svoje obydl. Měl už při prvním setkání s námi velmi dobré znalosti o České republice. Chlubil se, že zná Husáka, televizi Prima a pražské Jezulátko. Postupem let se značně propracoval a nyní pravidelně sleduje dění v Česku, chválí české tvarůžky a utopence, umí tři základní české pozdravy atd. Ale zpět k těm stupňujícím se úspěchům.Tak jo.Když jsme v kempu a to bývá tak tři, čtyři dny, živíme se převážně rybami a tak se stalo každovečerním rituálem, že část osazenstva mrská vodu a druhá část zpracovává úlovky a chystá krmi. Jak? Smažením, pečením, vařením. Očistit deset kilo tresek neni jen tak. Dá to pořádně zabrat a to nemluvím o tom, že občas některá "uplave" a musíte ji honit po podlaze. Když se dílo podaří, výsledek zaručí, že se celá Expedice a přizvaní hosté nasytí na doraz.
Smažení je ovšem nekonečné a výsledek rovnice jedna plotýnka+jedna pánev+dvě menší ryby=8 minut je nutno násobit počtem hladových krků. Jedinou radostí kuchaře je uždibovat kousky a zapíjet je pivem z plechovek ,které nakupujeme za hříšný peníz. Holt smažení je smažení. A abychom nepropadli stereotypu, tak jeden norský recept, který je prý nejčastěji používán při úpravě tresek.
Vezmeme pětilitrový hrnec který neteče a nabereme do něj tak tři až čtyři litry vody, nejlépe z ledovce. Vodu uvedeme do varu na jakémkoliv zařízení, které je toho schopno a mezitím očistíme několik menších tresek /stačí vykuchat a vyloupnout oči/.Jakmile voda zabublá a dá tak najevo, že byla uvedena do varu, sundáme ji ze zdroje tepla na připravenou dřevěnoou podložku,,případně stůl. Do vody vložíme ryby, vodu osolíme a počkáme cca 10 minut. Ryby jsou v takto odstavené vodě měkoučké a tak je opatrně vyjmeme na talíř, lehce pozvedneme ocasní ploutev a celá páteř jde od těla jedna radost. Norové považují takovou přípravu tresky za ukončenou a rozhodně ochutnejte, než začnete s další úpravou, která může spočívat v přikořeňováním různými druhy koření. Při takové úpravě posedíte, počtete si nebo pokecáte s nejhladovějšími. A dieta na vás zírá z každého sousta uvařené ryby.
S našim rybařením úzce souvisí jedna hvězná turistická lokalita. Je jí věhlasný průliv Saltstraumen, který je od našeho kempu tak 15 km a pokud odbočíte z E6 ve Fauske vlevo na Bodo a pak v Lodengenu opět vlevo na silnici č.17 /také o ní bude někdy řeč,protože je to turisticky nejatraktivnější pobřežní cesta v Nosku/,po dvaceti kilometrech tam dorazíte také,ale z druhé strany.
