Na konci prašné cesty
hledám klíč od mládí
a malá modrá chrpa
slepě mě navádí.
Prý jak se do lesa volá,
tak se z něj i ozývá,
ale klíč, který hledám,
ten přece v lese nebývá.
Musím se vrátit zpátky
tam, kde znějí kytary
a po kolejích vlaky
mě k němu dopraví.
A pak ho náhle vidím
a rosí se mi oči,
pochopilos děvče,
to není v tvojí moci.
Já vidím čtyři kluky,
jak nastupují do vlaku,
to je moje mládí,
tak děj se zázraku!