Velké brýle, minisukně a nejkrásnější nohy v republice. Tak si ji pamatuje každý, kdo na ni kdysi chodíval do divadla Semafor. Pětinásobná Zlatá slavice Naďa Urbánková později zpívala s Country Beatem Jiřího Brabce a hrála ve filmech Ostře sledované vlaky, Na samotě u lesa nebo Skřivánci na niti. Po životních peripetiích nyní vystupuje se skupinou Bokomara a zpívá v muzikálu Hello, Dolly!, taky moderuje v rozhlase. V pondělí slaví pětasedmdesátiny.
Všechny karamboly, které jí život uchystal, ustála Naďa Urbánková se svým nezdolným optimismem: „Vždycky jsem se zvedla z bahna a řekla si, že bude líp. Není nic jednoduššího, než ráno přijít k zrcadlu a zvednout koutky nahoru. Když se usmíváš, tak ochráníš svoji psychiku a ta dělá minimálně 50 procent úspěchu.“
Zkoušela čočky Wichterlemu
Šeptalo se o ní, že má románek s Jiřím Grossmannem. „Nikdy jsme spolu nic neměli, ale občas mezi námi zajiskřilo,“ vzpomíná na dobu, kdy ve třiceti zpívala s legendárním textařem a hudebníkem duet Drahý můj.
Jen pár týdnů před smrtí pro ni Grossmann napsal text písničky Závidím, kterou má v repertoáru dodnes: „Když zazní první akordy, mám pocit, jako když jsem ji zpívala poprvé." To bylo v listopadu 1971, měsíc nato Grossmann zemřel na leukemii.
Dvacet let pak zpívala s Country Beatem Jiřího Brabce, získala pět Zlatých slavíků a na koncertech měla vždycky plno. A taky hrála ve filmech – Zločin v dívčí škole, Sedm žen Alfonse Karáska, Pension pro svobodné pány, Radúz a Mahulena, Romance za korunu.
Před kamerou jí sundávali brýle a nosila kontaktní čočky: „Byla jsem jedna z prvních, která zkoušela čočky panu profesoru Wichterlemu. Nosila jsem je i v Národním divadle. To tehdy byly ještě takové skleněné a docela drsné.“ V Národním hrála ve hře Třetí zvonění prostitutku Eržiku.
Vydržet rány osudu
V soukromí se jí však nedařilo. V padesáti letech měla za sebou dva rozvody, přesto se provdala potřetí – za Josefa Havlíka. Kvůli manželovi se odstěhovala do Švýcarska a přestala koncertovat. I tohle manželství po čtyřech letech zkrachovalo.
A nejen to. Sanatorium, které společně založili v jihočeském Protivíně, se dostalo do konkurzu a dluhy, které přesahovaly 30 milionů korun, padly na její hlavu, protože podepisovala všechny úvěry.
Odstěhovala se jen s pár kufry do malé garsonky na okraj Prahy. A začala zase zpívat a vystupovat v rozhlase.
Jenže pak přišla další rána. V obou prsou jí našli agresivní druh rakoviny. Přišly chemoterapie, ozařování. Opět se nepoddala a zákeřnou nemoc odvrátila.
„Přemýšlela jsem, proč dostávám tolik facek, když jsem nikomu neublížila. Říkám si, že jsem dřív musela být hrozná mrcha, zejména co se chlapů týče. A oni mi to teď všechno vrátili,“ konstatovala před časem zpěvačka, která napsala i několik knížek. V současné době dokončuje knihu Povídky na doživobytí.
Jsem venkovská holka
Naďa Balabánová z vesničky Borovnička v Podkrkonoší, narozená 30. června 1939, vždycky chtěla být zpěvačkou. A když z ní nakonec byla zdravotní sestra, začala zpívat a hrát v ochotnickém divadle. Tak dobře, že si jí všimli v divadle v Pardubicích a dali jí angažmá. Tehdy se poprvé vdala, za herce Karla Urbánka. Odešla za ním od Prahy.
Rozvedli se, ale protože získala angažmá v divadle Semafor, byla na vrcholu. Tehdy zpívala největší hity – Blonďák s červenou bugatkou, Vilém peče housky, Svatební průvod, Dávám ti dar či Mám ráda žužu.
S Country Beatem Jiřího Brabce se na turné ve Spojených státech seznámila s tlumočníkem Janem Nemejovským. Vzali se přímo tam a mají dceru spolu Lindu. Ale ani tento svazek nevydržel.
Nyní žije Naďa Urbánková na Vysočině, v klášteře premonstrátů v Želivě, a moderuje v jihlavském rádiu Region. Stále vystupuje, i na festivalech, a nahrává desky. A cvičí jógu. „Z jednoho okna se dívám na rybník, z druhého na klášter, sedím a poslouchám to úžasné ticho. Jsem venkovská holka a do města už nechci.“
