Sedím doma u internetu a prohlížím si rád známá místa, kam pojedeme letos opět na dovolenou blízko Gradacu na Jadranu. Podívejte se tady kolem dokola 360° se mnou, když kliknete tady na podtržené slovo panorama.
Tady na i60-ce jsem už četl články čtenářek o návštěvách ostrova Krk - pláž Baška nebo na ostrově Brač. Můžete podívat se mnou na místa, která možná znáte - kliknutím na modře podtržená jména. Přístav na ostrově Korčula, pevnost Kamerlengo v přístavu Trogir, nebo pohled na moře z hradeb známého Dubrovníku. (Obraz je možné, pro lepší zážitek, rozšířit pomocí šipek na celý monitor počítače nebo televizoru.) Už se těším, až se budu potápět a uvidím ryby pod vodou.
Rádi jezdíme k moři, když nám to zdraví a finanční situace dovolí. Letos po třech letech zase koncem srpna vyrážíme do našeho oblíbeného městečka Drvenik v chorvatské Dalmácii. Leží na střední části pobřeží Jadranu nazývaného Makarská riviéra. (mapka je v galerii) Česky by se název dal přeložit jako Dřevěník nebo Dřevěnice, ale dnes tam prakticky žádnou dřevěnou stavbu nenajdete. Dříve to byla stará rybářská vesnice s malým přístavem pro loďky, ale dnes je to malebné městečko s mnoha malými hotely a penziony. Má pod horami historický kostelík se hřbitovem a starou pevnost postavenou proti útokům Turků. Vlastně jsou to dvě městečka spojená dohromady nazývané Gornja a Dolnja Vala - Horní a Dolní zátoka. Nebo také říkají chorvatsky - Mali i Veliki Drvenik.
Z Velkého Drveniku vyjíždějí trajekty převážející turisty i s automobily a autobusy do městěška Sučuraj na ostrově Hvar nebo i na ostrov Korčula. Z pobřeží pod pohořím Biokovo je krásný výhled na pobřeží poloostrova Pelješac, který ohraničuje takzvaný jadranský Neretvanský kanál, protože do něj ústí řeka Neretva přitékající z Bosny a Hercegoviny přes město Mostar.
Přesně půl století návštěv
Do Drveniku jezdíme už 50 let, protože tam máme dobré přátele a jezdí tam na rekreaci i naši další příbuzní. Většinou se tam sejdeme ve stejném termínu a probereme u kávy co vše se v našich rodinách za uplynulý čas změnilo. Poprvé jsem tam byl v roce 1964, kdy ještě na pobřeží nebylo tolik penzionů a bydleli jsme v domcích rybářů, kteří si vylepšovali příjem ubytováním domácích i zahraničních turistů. Jezdili jsme s nimi ve 4 hodiny ráno na ryby. Čechy tam mají raději než Němce, protože jako Slované se snadno domluvíme. Navíc mají na německou armádu za II.světové války velmi nepříjemné vzpomínky. Také tam měli vypálené vesnice jako u nás Lidice a Ležáky. Proto měli vždy uložené zbraně v horách pro partyzánský boj.
Poslední roky Jugoslávie
Když jsem byl v Drveniku v roce 1989 s naším malým synem, tak už nebyl prezidentem Josip Broz Tito, který zemřel v roce 1980. Jak říkal můj strýc, který žije v Sarajevu, jako potomek Čechů z dob Rakouska -Uherska: " Když umře Tito, tak se Jugoslávie rozpadne."
Při výstupu s přáteli na pohoří Biokovo blízko Drveniku jsme viděli několik jeskyní, které byly znepřístupněné uzamčenými mřížemi. Domníval jsem se, že je to pro bezpečnost turistů. Ale proslýchalo se, že tam jsou uskladněné zbraně pro případ konfliktu. Za dva roky bohužel začala válka v Jugoslávii, když v červnu 1991 vyhlásilo svoji nezávislost Chorvatsko a Slovinsko. Naštěstí přímo v Drveniku se neválčilo. O válce, která skončila až v roce 1995, místní lidé neradi hovoří. Jugoslávie se opravdu rozpadla na původní menší historická území. Některé nyní samostatné země si ani jazykově s ostatními nerozumí - jako například Makedonie nebo Kosovo. Čeští turisté jezdí převážně na rekreaci k Jadranu do Chorvatska, Černé hory nebo i do severnějšího Slovinska. Většina z nás tam má svá oblíbená místa.
I když jsem byl u Tichého oceánu v Japonsku nebo u Atlantiku v Norsku, tak se rád vracím do Drveniku. Podobných městeček je na jaderském pobřeží mnoho, ale Drvenik je pro mne jen jeden. Je spojen s mnoha vzpomínkami, kdy jsem ulovil jako kluk při potápění svoji první mořskou hvězdici a u moře jsem prožil první plážové flirtování. Za uplynulé půlstoletí jsem zde pobýval i s mými rodiči na dovolené, ale ti už nežijí. Třeba tam zahlédnu jejich stíny večer mezi stromy na pobřeží.
Je příjemné se na něco těšit
Jak uvádí v knížkách i na internetu řada psychologů: "Je vhodné se delší dobu na něco těšit." Vytváří to dlouhodobě lepší náladu a optimistické očekávání. Příležitostí si najde každý z nás hodně. Někdo se těší na setkání s rodinou a přáteli po delší době. Jiní si naplánovali cestu někam, kde dosud nebyli. A my se naopak těšíme tam, kde to už velmi dobře známe.
Koncem srpna a začátkem září budeme čtrnáct dní u přátel v Drveniku. Těšíme se na slanou vůni moře a večerní procházky pod vonícími borovicemi a mandloněmi. Občas si utrhneme na zahradě čerstvé fíky nebo granátová jablka.
Abychom si nespálili kůži, tak se koupeme v tričku, protože slunce opaluje i v moři. A hlavně se můžeme rozeběhnout a skočit do moře - viz video níže. Ovšem méně kvalitní video z fotoaprátu není tak barvité a živé jako naše vzpomínky.
A připojuji ještě jednu typickou chorvatskou "plavbu po moři", kterou jsem našel na youtube:
| Pošete nám i vy příspěvky (tipy, cestopisy, příběhy) do soutěže Moje léto 2014, v nichž představíte „to svoje“ místečko včetně pamětihodností, výletů do okolí, slavných rodáků a dalších zajímavostí. Rozsah textů, jejichž počet není nijak omezen, je čistě na vás – podmínkou je pouze, aby byly autorské (originální) a byly opatřeny alespoň dvěma vlastními fotografiemi. Článek, který vložíte běžným způsobem, a to nejpozději 30.8. doprovoďte nadpisem Moje léto: plus titulkem. Během prázdnin je budeme postupně zveřejňovat. Poslední srpnový den vybere redakce nejlepší letní tip a odmění jej zahradním grilem od firmy Mountfield. |
